Biopaliva: ode zdi ke zdi

Benzin z pšenice či nafta z řepky? Zelená paliva přinášejí podle některých vědců více škody než užitku: odlesňování pralesů, zvyšování cen potravin, energetickou náročnost při výrobě a plundrování krajiny. Anebo ne?

Výfukové plyny z aut plodí v Evropské unii asi čtvrtinu emisí skleníkových plynů, od roku 1990 se jejich objem zvýšil téměř o třetinu. Evropská komise proto chce, aby se do dvou let nádrže evropských aut z téměř šesti procent plnily pohonnými hmotami z rostlin, do roku 2020 by z obnovitelných zdrojů měl být každý desátý litr. Proti tomuto záměru se však nyní postavil i vědecký poradní výbor Evropské agentury pro životní prostředí (EEA). „Může to způsobit potenciální ohrožení životního prostředí," potvrdil TÝDNU profesor Manfréd Kllemann z týmu vědců, kteří zároveň radí přehodit výhybku a emise CO2 šetřit raději výrobou zelené energie.

„Obě strany mají do jisté míry pravdu," soudí Vojtěch Máca z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. „Karbonová stopa, kterou po sobě výroba biopaliv zanechává, může být v extrémních případech skutečně veliká, ale neplatí to univerzálně, záleží na místních podmínkách," říká.

Plodin, z nichž lze vyrobit pohonné hmoty, je řada. Bionaftu, která v rámci EU tvoří 85 procent všech biopaliv, lze v našich klimatických podmínkách získat z  řepkového oleje, v jihovýchodní Asii je ale jejich zdrojem palmový olej získávaný z plantáží, kvůli nimž ustupují celé hektary pralesů. Zelený benzin neboli bioetanol roste na našich polích v podobě pšenice, cukrové řepy či brambor, v Brazílii, kde statisíce aut jezdí na biopaliva už od dob ropné krize, dosahují velikých výnosů plantáže na cukrovou třtinu. 

„V případě bioetanolu je největší negativní dopad na životní prostředí spojen s výrobou tepla potřebného na jeho zcukernatění, fermentaci destilaci na vysokoprocentní alkohol," vysvětluje Máca. U bionafty patří k nejkritizovanějším faktorům zase použití hnojiv a pesticidů vyráběných z ropy a zatěžujících krajinu, stejně jako intenzivní eroze půdy při pěstování.

Problém s biopalivy se však neomezuje pouze na jejich dopad na životní prostředí. Poptávka po potravinářských plodinách totiž zvyšuje celosvětově jejich ceny. „Dříve byla řepka klasická zemědělská komodita, od té doby, co se z ní začala produkovat bionafta, se však její cena začala odvíjet od ceny ropy, což vyvolalo paniku," vysvětluje Vojtěch Máca. Ovšem za zvyšováním cen zemědělských plodin stojí i jiné faktory. Sucho a neúroda posledních let a potom v nemalé míře i změna životního stylu asijských zemí. „Miliony Číňanů a Indů, kteří dříve jedli především rýži, si nyní může dovolit kupovat maso. Jenže zatímco dříve jedno políčko nasytilo třeba sto lidí, dnes se na něm pase dobytek, který jich uživí mnohem méně," potvrzuje Miroslav Šuta.

Přesto podle mnoha odborníků není radno biopaliva, kterých se v roce 2006 v EU vyrobilo více než pět milionů tun, zatracovat. Zatímco spalováním fosilních paliv se do vzduchu uvolňují stále nová množství oxidu uhličitého, paliva z rostlinných zdrojů pomáhají vypouštění tohoto skleníkového plyny do vzduchu omezovat. V procesu vývoje jsou navíc nové technologie druhé generace, které mají umožnit zpracování prakticky jakýchkoliv rostlinných materiálů. Patří mezi ně i rychle rostoucí dřeviny, jež vedle ohromné výnosnosti na hektar mají výhodu v nenáročnosti na pěstování a možnosti sklízení i z půdy, která se nehodí pro pěstování potravinářských plodin. A jelikož nejsou primárně určeny ke spotřebě, neměly by ani ovlivňovat celosvětové ceny potravin. „Tyto dřeviny už umíme využít jako biopalivo na výrobu tepla a elektřiny, ale zatím z nich neumíme udělat alkohol v průmyslovém měřítku," potvrzuje konzultant pro ekologická rizika Miroslav Šuta. Tyto nové technologie by měly umožnit přeměňovat na biopaliva i živočišné zbytky - v Dánsku například už dnes vyrábějí bionaftu z živočišného odpadu z jatek.

České ministerstvo životního prostředí počítá s tím, že právě vlastní produkce biopaliv druhé generace by měla pokrýt jejich desetiprocentní podíl v českých nádržích do roku 2020. Mnozí odborníci se však shodují, že vůbec nejefektivnějším konkurentem pro benzin a naftu by se v budoucnu mohl stát bioplyn. Ten je svým složením podobný zemnímu plynu, na nějž již auta jezdí. „Bioplyn získáváme fermentací bioodpadu, kromě toho, že jej můžeme použít jako pohon do aut, z něj lze vyrobit zároveň i elektřinu a teplo. Na různých místech ve Švédsku se bioplyn používá již řadu let jako šetrná pohonná hmota do prostředků veřejné dopravy," upozorňuje Ondřej Bačík z nevládní organizace pro zpracování biomasy BIOM. Na bioplyn už ostatně jezdí tisíce aut i v Kalifornii, kde kvůli zatížení životního prostředí automobilovou dopravou platí jedny z nejpřísnějších norem na světě.

Foto: archiv