České firmy čelily ve druhém čtvrtletí v průměru 2094 kyberútokům týdně, což je meziročně o 34 procent více. Tuzemské organizace tak patří mezi nejčastější cíle v Evropě, oproti světovému průměru je český o více než pětinu vyšší. Kyberútoky nejčastěji mířily na organizace ve školství, vládní a vojenský sektor či zdravotnictví. Uvedla to bezpečnostní firma Check Point.
Kybernetické útoky mají za cíl poškodit nebo získat kontrolu nebo přístup k důležitým dokumentům a systémům v podnikové nebo osobní počítačové síti.
"Jedná se o další skokové navýšení, protože v prvním čtvrtletí byl týdenní průměr na jednu českou společnost 1571 kyberútoků týdně. Česká republika tak patří v tomto ohledu k nejméně bezpečným zemím v Evropě," uvedl regionální ředitel Check Pointu Peter Kovalčík.
Evropský průměr je podle dat Check Pointu 1367 kyberútoků týdně na jednu společnost. Meziročně je to navýšení o 30 procent. Například v Polsku čelila v průměru každá společnost 1396 kyberútokům týdně, v Německu míří na jednu organizaci v průměru 1054 kyberútoků týdně, ve Francii to je 846, ve Švýcarsku 1005, ve Spojeném království 1008, ve Španělsku 1436, v Rakousku 1617 a v Řecku 1244.
Vysoký počet útoků je naopak dlouhodobě v Itálii 1877 a v Portugalsku 1813. I tyto země ovšem Česko překonává. "České organizace proto musí na tento nárůst hrozeb reagovat a používat pokročilá preventivní bezpečnostní řešení," zdůraznil Kovalčík.
Za nárůstem hrozeb stojí podle Check Pointu stále větší aktivita hacktivistických skupin, rostoucí sofistikovanost kyberzločinců, využití umělé inteligence a ML technologií. Problémem je také zranitelnost v dodavatelských řetězcích.
Největšímu počtu útoků celosvětově čelí podle statistik vzdělávací a výzkumné organizace, v průměru jde o 3341 útoků týdně na jednu společnost. Důvodem může podle bezpečnostní firmy být množství zpracovávaných citlivých informací a často nedostatečné zabezpečení. Druhým nejčastěji napadaným odvětvím je vládní a vojenský sektor s celosvětovým průměrem 2084 útoků týdně na jednu společnost, což souvisí se snahou o špionáž a narušení bezpečnosti na státní úrovni. Na třetím místě je pak s 1999 útoky týdně zdravotnictví, které je pro hackery lukrativním cílem, protože úspěšný útok umožňuje hackerům získat výkupné za informace o zdravotním pojištění, zdravotní záznamy a někdy i řadu dalších osobních citlivých informací.
