Předek člověka prý nevstal ze země, ale seskočil ze stromu

Z jakého druhu pohybu se vyvinula naše chůze po dvou? Pohybovali se naši předci na kloubech prstů jako gorily, nebo spíše ručkovali v korunách stromů? Pravděpodobná je spíše druhá možnost, tvrdí antropologové z Dukovy univerzity.

Většina odborníků se dnes domnívá, že předek člověka v době před sedmi miliony let trávil většinu času na zemi, nikoli ve větvích stromů. Měl se pohybovat po všech čtyřech, přičemž se země nedotýkal dlaněmi předních končetin, ale opíral se o klouby prstů.

Evoluční antropologové Tracy Kivellová a Daniel Schmitt však nyní v on-line verzi časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences tuto teorii zpochybňují. Opírají se o srovnávací studii zápěstních kůstek goril, šimpanzů a bonobů (nejbližších příbuzných šimpanzů, dříve označovaných za „šimpanze bonobo"). Detailně prozkoumali kůstky více než dvou set mláďat i dospělých jedinců zmíněných druhů.

Zjistili, že anatomie zápěstí goril a šimpanzů se v několika ohledech liší. Gorily drží zápěstí mnohem pevněji a v jedné ose se zbytkem končetiny. Autoři jejich chůzi připodobňují k pohybu slonů na jejich sloupovitých končetinách. Končetiny šimpanzů a bonobů jsou při chůzi mnohem flexibilnější, čemuž jejich anatomie odpovídá.

Příčinou může být to, že šimpanzi a bonobové vedle chůze po zemi tráví také hodně času v korunách stromů, což na jejich končetiny klade odlišné nároky. Autoři výzkumu z toho vyvozují, že chůze na kloubech prstů se u goril a šimpanzů vyvinula nezávisle, a nejde tedy o sdílený znak, kterým se vyznačoval už společný předek goril, šimpanzů a člověka. Je prý pravděpodobné, že předek člověka žil spíše ve větvích stromů, z nichž se později „spustil" na zem rovnou na zadní končetiny, bez přechodného stádia chůze po čtyřech.

Foto: profimedia.cz