Z měsíční expedice za australským domorodým kmenem Rembaranka se ve čtvrtek vrátila výprava blanenského expedičního sdružení Horizont. Tříčlenný rodinný tým se na začátku srpna vydal do Arnhemské země v Severním teritoriu s cílem připomenout významnou vědeckou expedici Moravského zemského muzea z roku 1969 a doplnit její průkopnické bádání o aktuální poznatky. U domorodců se mnohé změnilo - něco k lepšímu, něco k horšímu.
Záměrem bylo zjistit, jaký je osud kmene Rembaranka, jaké změny nastaly v odstupu bezmála jednoho půlstoletí a zda kmen vůbec existuje, uvedl zakladatel a předseda sdružení Milan Daněk. Domorodé komunity už podle něj nemusejí žít v rezervacích či na misijních nebo vládních stanicích, děti nejsou násilím posílané na převýchovu.
Domorodcům se podle něj dostalo mnohých práv, do vlastnictví původních obyvatel bylo rovněž navráceno rozsáhlé území. "Na druhou stranu opustili Rembarankové svůj způsob života lovců a sběračů. Žijí normálním způsobem v montovaných obydlích. Mají elektřinu i zdravotní péči. Kopie našich fotografií si dokonce pořizovali mobilem," popsal Daněk.
Rembarankové žijící ve městech zůstávají na okraji společnosti a často mají s problémy s alkoholem. Členové výpravy se o přežití kmene obávají i z jiných důvodů. "Mají-li Rembarankové nějaké kulturní znaky, je to především řeč, která mizí. Rembaranků mluvících původním jazykem již mnoho nezůstalo. My narazili na pouhých osm lidí, kteří řeč Rembaranků používají jako dorozumívací jazyk. Mladší generace už byla pohlcena jazykem silnějších národů. Děti svým rodičům rozumějí, ale mezi sebou hovoří třeba kreolštinou, což je taková směsice angličtiny s domorodými jazyky," vysvětlil Daněk.
Účastníci expedice Rembaranka II urazili vzdálenost 6800 kilometrů, 23 nocí strávili ve stanu uprostřed přírody a navštívili pět domorodých komunit. Hlavním výchozím materiálem pro přípravy expedice se stala kniha geografa Josefa Brinkeho, která popisuje průběh první cesty a tehdejší výzkumné práce. K největším zážitkům Daňkovy výpravy tak patřila setkání s pamětníky první československé expedice v domorodých osadách.
"Kmen Rembaranka je výjimečný tím, že jej poprvé zmapovala a vědecky podchytila právě československá expedice. Jednalo se o nesmírně pozoruhodnou a úspěšnou výpravu, která přivezla cenné poznatky o mizejícím životě původních obyvatel. Umožnilo ji tehdy probíhající pražské jaro (události kolem roku 1968) i záchranný program UNESCO, který českým antropologům udělil speciální povolání. Rozsáhlé sbírky materiálů, které přivezli, mají úžasnou hodnotu," řekl Daněk.
Expedice Rembaranka II se o své nejnovější poznatky chystá podělit na besedách a v popularizačních článcích.
