Tón, kterým pronesete nějakou slabiku, je v různých jazycích různě důležitý. V některých mění význam, v jiných nikoliv. Souvisí to s ekologickými podmínkami, v nichž jazyk vznikal.
Když vyslovíte v mandarínské čínštině slabiku "ma" stálým, něměnným tónem, znamená to údajně "matka." Pokud však při jejím vyslovování napřed klesnete, a pak zase stoupnete hlasem, znamená to "kůň." V jiných jazycích to tak nefunguje. Například angličtina nebo němčina zůstávají srozumitelné, i když výšku tónu jednotlivých slov a slabik náhodně změníte pomocí počítače.
Caleb Everett z Miamské univerzity společně s Damiánem Blasim a Seánem Robertsem z Institutu Maxe Plancka v Lipsku tvrdí, že jazyků podobných čínštině je víc tam, kde je ve vzduchu víc vody v plnném stavu.Podrobnosti zveřejnili vědci v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Vlhké klima pomáhá podle jejich názoru udržovat vlhké i hlasivky. Jsou pak pružnější a mohou produkovat větší rozsah tónů. V suchém klimatu je naopak výhodné používat k odlišení významu jiné aspekty řeči než frekvenci zvuku.
Samozřejmě to nemůže fungovat na sto procent. Lidé i národy se stěhují mezi oblastmi s různým klimatem a svoje jazyky si berou s sebou. Řeči sousedících etnik se navzájem ovlivňují. Ve velkém měřítku je to ale pravda.
Everett, Blasi a Roberts vztah otestovali na databázi 3 750 jazyků. Tvrdí, že platí. V oblastech, kde je víc sucho, se jazyky, v nichž má výška tónů rozlišující význam, vyskytují méně často. Tam, kde rostou džungle, naopak takové jazyky kvetou.
