Nejstarší záznamy o transplantacích orgánů pocházejí již z dávného starověku, kdy například čínský lékař Pien Čchiao "vyměnil dvěma mužům srdce". První věrohodná a úspěšná lidská transplantace na světě se ale uskutečnila až v roce 1905 v Olomouci, kde oční chirurg Eduard Zirm transplantoval lidskou rohovku.
Jedním z nejstarších transplantologů byl indický lékař Sušruta, který kolem roku 500 před naším letopočtem kožními štěpy vylepšoval obličej lidem, jimž byl za trest uříznut nos. V západní medicíně jako první detailně popsal chirurgii zmrzačených částí pomocí transplantace Gaspar Tagliacozzi (1547-1599) z Boloně, který vylepšil metodu plastické operace nosu používanou tehdy v Itálii (paže se speciálním úchytem připevnila k nosu po dobu, než se kůže "sama transplantovala").
Průkopníkem v transplantologii byl i Francouz Alexis Carrel (1873-1944), otec cévní chirurgie, který provedl řadu úspěšných transplantací tkání i orgánů na psech. Podle některých zdrojů provedl první lidskou transplantaci ledviny ruský lékař Sergej Voronov v roce 1936, pacientka ale po dvou dnech zemřela.
Ledvina se stala prvním transplantovaným orgánem u člověka, neboť její odebrání a implantování je relativně snadné a v případě neúspěchu byla od čtyřicátých let 20. století k dispozici dialýza.
Světový primát v úspěšné transplantaci lidského orgánu, řadou pramenů neuznávaný, si 17. června 1950 připsal Američan Richard Lawler, který transplantoval ledvinu Ruth Tuckerové. Lawler Tuckerové voperoval ledvinu mrtvé ženy za pouhých 45 minut a po měsíci byla pacientka propuštěna do domácího ošetřování. V dubnu 1951 se ale musela do nemocnice vrátit, protože její ledvina produkovala stále méně moči. Při nové operaci Lawler objevil mrtvou tkáň, která znamenala odmítnutí implantátu organismem. Přesto první pacientka s transplantovanou ledvinou žila dalších pět let.
Jako první úspěšná transplantace ledviny bývá často uváděna až ta, kterou provedli v prosinci 1954 bostonští specialisté pod vedením Josepha Murraye, jenž v roce 1990 dostal za průkopnické činy na tomto poli Nobelovu cenu. Aby eliminovali riziko odmítnutí implantátu, uskutečnili v Bostonu transplantaci mezi jednovaječnými dvojčaty, a příjemce tak žil dalších osm let. První transplantaci ledviny mezi geneticky odlišnými jedinci provedl Murray v lednu 1959 a v roce 1962 také on uskutečnil první transplantaci ledviny od mrtvého dárce. Počátkem šedesátých let už měl k dispozici i první imunosupresivum, tedy lék, který pomáhá zabránit odmítnutí transplantovaného orgánu.
Dnes už rutina
První transplantace ledviny v Československu byla provedena 23. listopadu 1961 ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, pacientka ale zemřela po 16 dnech na infekci. První úspěšná transplantace ledviny, po které žil pacient s transplantovaným orgánem tři roky, se v Československu uskutečnila v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) 21. března 1966.
V současné době jsou transplantace ledvin již relativně a s nadsázkou řečeno rutinní záležitostí. Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) se provede ve světě ročně kolem 70 tisíc transplantací ledvin a zhruba 46 procent těchto orgánů pochází od žijících dárců. V České republice je uskutečněno zhruba 400 až 500 takových operativních výkonů za rok a s transplantovanou ledvinou žije v ČR přes 5000 pacientů.
Zřejmě nejdéle žijícím příjemcem ledviny od nepříbuzného dárce byl Američan Bill Thompson, který dostal ledvinu v roce 1966 jako patnáctiletý a zemřel až v květnu 2008 na rakovinu. Když ledvinu dostal, byla jeho šance dožít se dospělosti asi 20 procent, dnes byl měl naději zhruba 95procentní.
Díky pokroku medicíny mohou v současnosti lékaři provést transplantace mezi dárcem a příjemcem, které by ještě před deseti lety nebyly možné. Dokážou například odstranit protilátky proti krevní skupině, takže žijící dárce a příjemce nemusí mít stejnou krevní skupinu. Stejně tak umějí lékaři eliminovat protilátky třeba proti znakům na bílých krvinkách.
