Obor, do kterého se zamiloval Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, je zkoumání extraterestrického vulkanismu. Co se za tímto názvem ukrývá, vysvětluje na příkladě. "Když se podíváte na mapu Marsu, záhy si povšimnete, že se na jeho povrchu nachází řada "bradavic". Naznačují, že tam vznikly hory sopečnou činností," uvádí. Brožovi se podařilo zjistit, jaké mechanismy způsobují, že sopky na Marsu vypadají právě tak, jak to ukazují záběry ze satelitů a sond. Za svou dosavadní práci a k podpoře dalšího výzkumu dnes získal Wichterleho prémii, kterou Akademie věd uděluje nadějným mladým vědcům. Letos ji získalo 23 badatelů.
K výzkumu povrchu Marsu se Brož dostal podle svých slov náhodou. Dostal nabídku, zda by nechtěl svou bakalářskou práci zpracovat v německém Středisku pro letectví a kosmonautiku, které se výzkumem vesmíru zabývá. Seznámil se tam s profesorem Ernstem Hauberem, který ho nadchl pro zkoumání povrchů planet, a v tomto oboru už zůstal. "V případě Marsu máme dnes k dispozici podobná data jako ze Země. Obíhá kolem něj řada satelitů, které jsou schopné vyfotografovat jeho povrch v takovém rozlišení, že kdyby tam bylo parkoviště, rozeznali bychom auta," říká Brož.
Na Marsu sopky "dorůstají" obrovských rozměrů. Olympus Mons, což je největší hora ve Sluneční soustavě, má na výšku přes 22 kilometrů. "Na šířku je tak velká, že by zakryla celé Německo," popisuje vědec. Kromě těchto velkých sopek, které zkoumá řada jiných odborníků, se na Marsu nacházejí i menší krátery a hory, a právě na ty se Brož zaměřil. "Spolu s kolegy ze zahraničí jsme se pokusili prokázat jejich existenci, což se nám podařilo, a poté i vytvořit model, který je schopen vysvětlit jejich vznik a rozdíly ve tvaru," uvádí.
Oproti Zemi je na Marsu třetinová gravitace a velmi nízký atmosférický tlak. Dosahuje přibližně 180krát nižších hodnot, než na jaké jsme zvyklí ze Země. Vede to k tomu, že když sopka vyvrhne nějaký materiál, doletí mnohem dále a rozprostře se po větší ploše, než by tomu bylo na Zemi. Rozdíl je i v tom, jak se chovají lávové proudy. Na Zemi je chladí zejména vzduch. "V případě Marsu, kde máte velmi málo hustou atmosféru, chlazení vzduchem skoro nefunguje. Lávový proud se chladí hlavně tím, že předává teplo do podzemí. To je mnohem méně efektivní. Láva na Marsu se tak chladí pomaleji a doteče dál než na Zemi," vysvětluje Brož.
Výzkumy, na kterých se podílí, mohou mít podle něj velký význam ve chvíli, kdy na Mars začnou létat lidé. Znalosti zákonitostí sopečné činnosti totiž ovlivňují složení hornin, které se dají na různých místech planety najít. Až jednou budou astronauti potřebovat konkrétní horniny či nerosty, vědci jako Brož jim poradí, kde je najít. "Zatím to není aktuální. Chápu, že výzkum Marsu má nyní jiné priority - nalézt vodu a možnost života," uznává vědec.
