Ubývání ledu na jižním pólu způsobuje posun západní části kontinentu dál na západ. Tvrdí to vědci z mezinárodního sdružení POLENET, které si dalo za cíl pozorovat polární oblasti zeměkoule.
Výzkumníci, vedení Terry Wilsonovou z Ohijské státní univerzity, zveřejnili předběžné výsledky o pohybech antarktického podloží minulý týden na setkání Americké geofyzikální unie v San Francisku. Západní část kontinentu se pohybuje rychlostí dvanáct milimetrů za rok. Taková rychlost je srovnatelná s pohyby ostatních kontinentů. Ty běžně urazí něco mezi deseti až čtyřiceti milimetry za rok. Zajímavější je směr posunu. Počítačové modely totiž obvykle předpovídají, že by se mělo podloží z míst, kde ubývá sněhu, stahovat.
Západní část Antarktidy se chová opačně. Místo aby ustupovala, plouží se směrem, kde taje nejvíc ledu. Aby vědci objasnili proč, museli prozkoumat data ze seismických senzorů, které měří šíření zemětřesných vln skrz zeměkouli. Podle jejich rychlosti se dá odhadnout složení zemského pláště pod kontinentem.
Pod západní Antarktidou je teplejší a měkčí skála, zatímco pod východní naopak studenější a tvrdší. V místě, kde se stýkají oba typy pláště, vzniká pohyb. Jedna z výzkumnic, Stefanie Konfalová, přirovnala situaci ke sklenici s medem.
"Představte si, že máte ve sklenici med, jehož některé části jsou měkké a jiné tvrdé. Když zatlačíte na povrch medu lžící, začne se med pohybovat směrem od ní. Bude to ale dělat nerovnoměrně. Tvrdá místa budou tlačit do měkkých," vysvětlila. "Když lžíci zase zvednete, nepoteče měkký med zpátky jednotně, poněvadž tvrdý med na něj bude pořád strkat."
Ledový příkrov Antarktidy zafungoval podobně jako lžíce v medu. Dokud byl silný mačkal kontinent do hloubky. Když teď led odtává, nevyplňuje měkký plášť pod západní částí kontinentu vzniklou prohlubeň rovnoměrně. Tvrdší plášť pod východní částí kontinentu ho sune do strany.
