Tsunami neohrožuje pouze mořská pobřeží. Nebezpečí hrozí i lidem žijícím v blízkosti velkých jezer, zasáhne-li oblast zemětřesení nebo sesuv půdy - jako v případě Ženevského jezera. Katastrova z roku 563 se může kdykoli opakovat.
O mohutné vlně, která se v roce 563 šířila jezerem, zabíjela na březích lidi i dobytek a nakonec zaplavila i Ženevu, existují v historických pramenech dvě zmínky. Píše o ní Řehoř z Toursu, jehož Kronika Franků vyšla i v češtině, a biskup Marius, podle nějž bylo příčinou zřícení hory Tauretunum, o jejíž přesné poloze se historici a geologové pouze dohadují.
Trojice vědců z Ženevské univerzity nyní v časopise Nature Geoscience přináší geologické důkazy, že k této události skutečně došlo. Studovali složení sedimentů na dně jezera pomocí "umělého zemětřesení". Plavili se po jezeře na lodi, která vysílala slabé seismické vlny. Charakter jejich odrazu ode dna poskytl informace o struktuře sedimentů.
Uprostřed, v nejhlubší části jezera, výzkum odhalil pět metrů silnou vrstvu rozprostírající se na ploše padesáti kilometrů čtverečních. Nejsilnější je v jihovýchodní části, směrem k západu se její mocnost zmenšuje. Ve spodní části ji tvoří písek obsahující řádově centimetry velké kameny, jejichž množství od východu k západu klesá. Nad touto vrstvou leží homogenní jemný sediment.
Z tvaru a složení sedimentů vědci rekonstruovali pravděpodobný sled tehdejších událostí: Na jihovýchodě, v místech, kde se do jezera vlévá řeka Rhôna, došlo k mohutnému sesuvu horniny do jezera. Její zbytky tvoří spodní část vrstvy. Horní část vznikla následným usazením zvířeného bahna.
Vědci odebrali i čtyři vzorky sedimentů a radiokarbonovu metodou určili, že vznikly někdy v době mezi roky 381 až 612, takže prameny zmiňující rok 563 jsou s tímto nálezem v souladu. Sedimenty naznačují také to, že za posledních 10 tisíc let (tedy po poslední době ledové) došlo k podobným událostem několikrát.
Třináctimetrová vlna v Lausanne
Počítačová simulace ukazuje, že sesuv vyvolal přílivovou vlnu, která se od jihovýchodu k západu šířila jezerem. Po patnácti minutách zasáhla třináct metrů vysoká vlna místo, kde dnes leží Lausanne. A za sedmdesát minut dorazila osmimetrová vlna i na druhý konec jezera, kde zaplavila Ženevu. Voda překonala městské hradby, zničila mosty a zabila několik lidí. (Mnohem více obětí tehdy bylo ve vesnicích podél břehů.)
Dnes by stejná událost zaplavila značnou část centra Ženevy. Město už totiž nechrání hradby a lidé žijí mnohem blíže vodě než dříve, kdy hladina jezera kolísala. Podél břehů jezera dnes žije více než milion lidí, v samotné Ženěvě asi 200 tisíc. "Ženeva je při podobných událostech obzvláště zranitelná, protože leží nízko nad hladinou jezera a na konci trychtýřovitého údolí, což silně zvyšuje amplitudu vln," varují autoři.
Červeně čas v minutách, černě podél břehů výška vlny. Černá šipka vpravo ukazuje místo sesuvu.
