Samečci pralesničky drobné se snaží přilákat samičku, seč můžou. Té je to ale úplně jedno. Vybere si samečka, který je zrovna nejblíž.
Pralesničky drobné se dají chytit ve Střední Americe. Nejlíp se jim daří ve vlhkých nížinách, nebo lesích na úpatí hor. Přežijí ale i na obhospodařovaných plantážích. Živí se většinou členovci. Nejvíc jim chutná hmyz, zejména mravenci a polokřídlí. Jako většina žab z čeledi pralesničkovitých jsou jedovaté. Obyvatelé Jižní a Střední Ameriky používají drobné pralesničkovité obojživelníky jako zdroj jedu na šípy. Proto se jim také říká šípové žáby. Bývají pestře zbarvené. Kdyby někoho napadlo pralesničku sežrat, stačí se na ni podívat a hned si to rozmyslí.
Pralesnička drobná má dokonce třicet barevných variant. Výrazná barva z ní dělá dobré zvíře na pozorování ve volné přírodě - není problém ji najít. Skupina zoologů, vedená Ivonne Meucheovou z veterinární univerzity v německém Hannoveru, se pokusila zjistit, čím se řídí samičky pralesniček při výběru otců svých snůšek. Výsledky svého výzkumu zveřejnili vědci v časopise Frontiers in Zoology.
Samičky se věnují sexu s intervalem čtyř až pěti dnů. Vývoj pulců, o něž se starají, trvá šest až osm týdnů. Samečci se jim předvádějí uvnitř vlastních teritorií a kuňkají, aby si jich příslušnice něžného pohlaví všimly. Podle starších výzkumů jedné z členek týmu Ivonne Meucheové, Heike Pröhlové, se samičky rozhodují podle délky a frekvence volání nápadníků.
Láska, sex, něžnosti
Tento Výsledek se ale nepodařilo potvrdit. Vědci sledovali chování celkem dvaceti samic pralesniček drobných. Sedmnáct z nich se spustilo hned s prvním samcem, kterého potkaly. Téměř všechny námluvy vyústily automaticky v pozdější kladení vajíček. Jestliže se je nepovedlo dovést do zdárného konce napoprvé, bylo to jen proto, že akci něco přerušilo. Mohli to být kousající mravenci, další samci snažící se o páření, nebo naopak konkurenční samice, které měly zájem o stejného samce.
Pokud se tak stalo, spářila se samička hned s dalším samcem, který byl po ruce. Vědci stanovili pro každého samce celkem jedenáct charakteristik, podle nichž by si samice mohly vybírat. Byly to třeba délka volání, celkový počet kuňknutí, počet kuňknutí za sekundu, počet kuňknutí v rámci jednoho volání, délka samce, jeho hmotnost, kondice, a tak dál. Ani jeden ze znaků neměl na volbu samic vliv.
Nemají na výběr, tak přilezou
Aby to ověřili, zkusili výzkumníci dalším pětačtyřiceti samičkám pralesniček drobných nabídnout ještě reproduktory, které přehrávaly modifikované samčí volání. Modifikace opět nechávala žáby chladnými. Přilezly k reproduktoru, který byl blíž.
Problému s výběrem nápadníka musí čelit samice téměř všech druhů zvířat. Řešení pralesniček je nejspíš extrémní. Většina samiček si před vlastním pářením prohlédne větší množství nápadníků, a pak vybere toho nejkvalitnějšího. Proč se tak nechovají pralesní žáby?
Podle vědců by za jejich malou vybíravostí mohla stát silná konkurence o samce. V přirozeném prostředí pralesniček drobných je jich nedostatek. Když se zrovna páří, zmlknou a nejsou k nalezení. Samička, která jednoho samce odmítne, riskuje, že už nesežene dalšího.
