Každý ví, že ryba, která dokáže vytvářet elektrické napětí, používá této své schopnosti k lovu. Jak přesně to ale dělá, nebylo jasné. Nový výzkum osvětlil podrobnosti její lovecké taktiky.
Elektrický úhoř - přesněji paúhoř elektrický - není žádný zakrslík. Dospělá ryba může dorůst až půl třetího metru a vážit okolo dvaceti kilogramů. K jídlu ale moc není, poněvadž vám může dát elektrický šok ještě několik hodin po své smrti. Šok je schopen omráčit koně. Paúhoři nejraději sídlí v bahnitých meandrech Amazonky nebo Orinoka, případně přilehlých toků. Dají se ale chovat i v akváriích, čemuž se hodně věnují zejména zoologové, které jejich elektrická schopnost už dlouho fascinuje. Jedním z nich je i Kenneth Catania z Vanderbiltovy univerzity v tennesseeském Nashvillu.
Catania choval paúhoře v akváriu s aparaturou, jež měřila a zaznamenávala jejich elektrické signály. Zjistil, že jich úhoři generují tři typy. První z nich jsou slabé nízkonapěťové pulsy. Druhý typ jsou krátké výbuchy vysokého napětí, trvající řádově tisíciny sekundy. Třetí typ jsou delší vysokofrekvenční salvy vysokého napětí. Catania prostudoval, za jakých okolností paúhoři různé typy výbojů používají. Co zjistil, zveřejnil v časopise Science.
Přírodní taser
Vedle měření elektrického pole připojil zoolog k akváriu i rychle snímkující kameru. Zjistil, že vysokofrekvenční výboj přechází útoku na kořist. Paúhoř ho vydává asi deset až patnáct minut před útokem. Ryba, kterou zasáhne, znehybní. Puls podle vědce funguje podobně jako průmyslově vyráběné paralyzéry. Catania vymyslel několik různých pokusů s rybami, oddělenými různými pro elektřinu propustnými nebo naopak nepropustnými bariérami, a tak podobně.
Podařilo se mu prokázat, že výboj opravdu na krátkou dobu vypne kosterní svaly kořisti. "Je to úžasné, paúhoř dokáže totálně inaktivovat svoji kořist během pouhých tří milisekund," prohlásil zoolog. "Ryba je úplně paralyzovaná." Taktika úhořů je ale ještě mazanější. Umějí pomocí elektrického výboje přinutit schovanou rybu, aby se prozradila.
Marná schovka
V bahnité vodě není moc vidět, takže když se chcete ukrýt před dravcem, stačí většinou zalézt za nějakou větev nebo kořen a znehybnět. Pokud je ale tím dravcem elektrický úhoř, máte smůlu. Catania prokázal, že schovaná ryba zasažená elektrickým signálem paúhoře sebou škubne. Paúhoři mají sice špatný zrak, ale zato jsou velmi citliví na pohyb vody, takže jim drobné škubnutí stačí, aby svou oběť našli a posléze slupli.
Zoolog zkusil dát paúhoři kořist do izolujícího obalu. Když ji popíchl, aby s sebou škubla, dravec na ni ihned zaútočil. Pokud to ale neudělal, izolace ji před prozrazením ochránila. Paúhoř tedy dokáže jedním výbojem rybu odhalit a dalším ji paralyzovat, aby ji mohl sežrat.
Paúhoř má celkem tři orgány, jejichž kombinovanou činností vytváří náboj. Nejsou zrovna malé. Zabírají přibližně šedesát procent jeho těla, což je asi důvod, proč není jeho lovecká taktika v přírodě běžnější.
Kromě paúhořů mají podobné orgány ještě ryby z čeledi rypounovitých, domovem v Africe. Elektrické pole cítí také sumci a mnoho žraloků a rejnoků.
