V Patagonii našli zkamenělou kostru největšího suchozemského tvora všech dob. Proti pozůstatkům příbuzných se stejným sklonem k přerůstání je neobvykle dobře zachovaná.
Vědci pojmenovali nového dinosaura Dreadnoughtus schrani. Rodové jméno odkazuje na revoluční bitevní loď Královského námořnictva HMS Dreadnought, která na začátku minulého století podnítila všechny ostatní mocnosti ke stavbě podobných plavidel. Říkalo se jim pak dreadnoughty. Byly velké, těžké, silně pancéřované, s velkými děly a obtížně potopitelné. Dreadnoughtus se jim podobal. Druhové jméno připomíná amerického podnikatele Adama Schrana, který výzkum kostry z velké části financoval. Obr žil před sedmdesáti sedmi miliony let. Jeho váhu se povedlo odhadnout na 59,4 tuny.
Dreadnoughtus patřil do skupiny sauropodů - většinou obřích býložravých dinosaurů s dlouhými krky a ocasy. Počítají se k nim třeba známý Diplodocus nebo Argentinosaurus. Oproti zkamenělinám Dreadnoughtových příbuzných se podařilo najít hodně kostí, asi 45,3 procenta z celkového počtu. U ostatních sauropodů je to daleko horší, většinou do deseti procent. Například z už zmíněného Argentinosaura je známo jen asi 2,3 procenta.
Záhada obrovitosti
To taky umožnilo skupině paleontologů vedené Kennethem Lacovarou z Drexlerovy univerzity ve Philadelphii připojit k detailnímu popisu fosilie v časopise Scientific reports i přesný odhad hmotnosti. Odhady u osadních druhů sauropodů se často liší o desítky tun. Paleontologové měli s Dreadnoughtem velké štěstí i v dalším ohledu. Nejenže se kostí zachovalo hodně, ale zachovaly se v dobrém stavu. Je na nich vidět, kde se k nim upínaly svaly. Mohlo by to pomoci objasnit život sauropodů, jenž je pořád ještě obestřen tajemstvím.
Většinu lidí, včetně vědců, na nich jako první zaujme jejich olbřímí vzrůst. Ještě v první polovině minulého století si kdekdo myslel, že sauropodi byli moc velcí a těžcí, aby mohli chodit po zemi. Měli žít v močálech a nechat se nadnášet vodou. Dlouhý krk měli používat jako šnorchl, což je ovšem fyzikálně nemožné. V současnosti jsou sauropodi považováni za suchozemská zvířata. Proč byli tak velcí, nikdo neví. Existuje ale množství teorií.
Gumové klouby
Sauropodi byli dinosauři. V současnosti žijící zástupci této skupiny, ptáci, mají nejefektivnější dýchací soustavu ze všech obratlovců. Vedle plic, které mimochodem mají poměrně malé, vlastní ještě zvláštní dýchací vaky, jež zvyšují objem vdechnutého vzduchu a okysličené krve. Vaky zabírají podstatnou část jejich těla včetně vnitřního prostoru kostí. I obrovští dinosauři byli proto asi na svoji velikost - ve srovnání třeba se savci - poměrně lehcí. Další znak, který jim pomohl vyrůst, mohla být odlišná stavba chrupavek.
Přišla s tím nedávno skupina vědců vedená Matthewem Bonnanem ze Stocktonovy univerzity v New Jersey. Savci mají v kloubech jednu tenkou vrstvu chrupavky. Funguje jako gumový nárazník, který rozkládá energii pohybu rovnoměrně po celé hlavici kosti. Vyhynulí dinosauři i dnešní ptáci mají několik chrupavkových vrstev. Umožňují kloubu při nárazu změknout. Jako by celý zgumovatěl. S takovými klouby si mohli sauropodi dovolit vyrůst víc než savci.
Velikost sauropodů by mohla souviset i s jejich rozmnožováním. Asi žili podobně jako mořské želvy. Kladli velké množství vajíček. O vylíhnutá mláďata dál nepečovali. Většina jich zemřela. Dospělosti se dožilo jen mizivé procento šťastlivců. Savci si takovou strategii nemohou dovolit. Mohou mít jen málo mláďat, která vyžadují péči. Možná proto existuje určitý velikostní práh, nad nějž savčí přístup není ekonomický.
