Mnoho živočišných druhů, ať už vyhynulých, nebo těch současných, je známo jen díky jedinému nebo několika dochovaným jedincům. Taková fosilie, kostra nebo zvíře naložené ve formalínu představuje unikát, za kterým vědci cestují přes půl zeměkoule a všichni se bojí, aby při výzkumu nepřišel k úhoně. V takových případech je řešením naskenovat exemplář ve vysokém rozlišení počítačovou tomografií a jeho digitální podobu zveřejnit na internetu.
Úkolu zdigitalizovat vzácné biologické a paleontologické nálezy se zhostil projekt Digital Morphology financovaný americkou Národní vědeckou nadací. Základnu má na Texaské univerzitě, slouží však vědcům z celého světa.
Počítačovou tomografii (CT) si lze představit jako technicky zdokonalený rentgen. Rozdíly v průchodu rentgenového záření jednotlivými orgány a tkáněmi se nezaznamenávají na fotografické desce, ale v detektoru, který informace předává počítači. Tomografie v překladu z latiny znamená zobrazování v řezech. CT přístroj objekt skutečně virtuálně „nařízkuje“ na tenké plátky, které lze zpětně poskládat k sobě. Výsledkem je 3D model zkoumaného objektu.
PaleontologTimothy Rowe s kolegy z Texaské univerzity poprvé představili metodu skenování fosilií i dnešních zvířat pomocí CT na paleontologickém kongresu v roce 1992. Obrázky tehdy vzbudily senzaci. „Bylo úžasné slyšet v publiku samé óóóó a áááách. Okamžitě se na nás začali obracet paleontologové s dotazy, zda bychom mohli naskenovat fosilii, na které právě pracují,“ vzpomíná Rowe.
O pět let později zahájili provoz zařízení, které vědecké vzorky skenuje ve velkém. Nyní jsou schopni pořídit virtuální modely objektů velkých od necelého milimetru po půl metru.
Skenování neživých objektů má proti využití CT v medicíně výhodu v tom, že je možno použít rentgenové záření s mnohem vyšší energií, takže lze získat velmi ostré a detailní obrázky.
Jakmile je vzorek naskenován, mohou s ním vědci dělat věci, které by ho ve skutečném světě nenávratně poškodily, například rozřezat lebku v libovolném směru a studovat její skryté struktury.
Podle počítačového modelu lze také vyrobit přesné trojrozměrné kopie původního vzorku, a to v libovolné velikosti. Lebka mající v originále třeba jen tři centimetry v průměru se může zvětšit třeba na desetinásobek, takže jsou lépe patrné všechny detaily.
Snímky celých exemplářů i řezy v různých rovinách jsou k dispozici na webových stránkách digimorph.org.
