Stejná technologie, jaká chrání solární panely robotických průzkumníků Marsu před zanesením prachem, může pomoci udržet v činnosti i velké solární elektrárny na Zemi. Pokud není prach odstraňován, účinnost panelů klesá o desítky procent.
Ve Spojených státech, Španělsku, Německu, na Blízkém východě, v Austrálii a Indii vznikají obrovské solární elektrárny o rozloze až padesáti fotbalových hřišť. Často byly vybudovány v pouštních nebo polopouštních oblastech s vysokou prašností. Není dost dobře možné po nich "pobíhat se smetáčkem a lopatkou", byť v jakkoli zmechanizované podobě. A vody pro omývání panelů se v těchto oblastech také nedostává.
Prach přitom odráží sluneční paprsky a snižuje efektivitu panelů. "Vrstvička prachu vážící 34 gramů na čtvereční metr solárních panelů sníží jejich efektivitu o čtyřicet procent. V Arizoně se přitom za rok usadí prachu asi čtyřikrát víc. Na Blízkém východě, v Austrálii nebo v Indii je to ještě horší," říká Malay Mazumder z Bostonské univerzity.
Mazumder nyní na setkání Americké chemické společnosti představil řešení - stejné, jaké s kolegy už dříve vyvinuli ve spolupráci s NASA pro využití na Marsu. Povrch panelu je potažen průhlednou vodivou vrstvou. Senzory monitorují množství prachu, a když dosáhne kritické úrovně, elektrický vývoj vyvolá v membráně vibrace, které prach setřesou.
Během dvou minut je pryč až devadesát procent prachu, spotřeba elektrické energie je přitom zanedbatelná.