Výzkum ostatků astronoma Tychona Braha mimo jiné demonstruje pokrok, jaký věda v uplynulém století učinila. Zatímco při prvním otevření hrobky v roce 1901 se vědci omezili na vnější popis nálezu, v roce 2010 přicházejí ke slovu neutrony a protony.
Rudolfinského astronoma vědci vyrušili z jeho věčného spánku poprvé v červnu 1901 při příležitosti 300. výročí jeho smrti. Co zjistili? Citujeme ze zprávy c. a k. konzervátora a architekta Jana Heraina a antropologa Jindřicha Matiegy, jak ji uvádí František Jáchim v knize Tycho Brahe:
"Z mozkovny nezachovalo se ničehož, na jejím místě a zvláště v pokrývce hlavy nalézala se mimo několik vlasových chomáčků pouze šedá, popelovitá drť... Mimo to zachovala se oddělená úplná polovice kníru, která byla asi 10,5 cm dlouhá, 2 cm silná, slabě esovitě zahnutá a sestávala ze silných, mocně zakroucených hnědých vlasů vousových. Konečně bylo v pokrývce hlavy nalezeno ještě několik hnědých, poněkud zarudlých, místy světlejších chomáčků vlasů."
Kouzla jaderné fyziky
Letos jsou vedle archeologů a antropologů ve výzkumném týmu mimo jiné i chemikové a fyzikové. Analýzu vousů provedou odborníci z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd pomocí metod, nad nimiž by jejich o sto let starší předchůdci jen nechápavě kroutili hlavou: neutronové aktivační analýzy (NAA) a částicemi vyvolané rentgenové emise (PIXE).
NAA využívá ozáření vzorku neutrony v jaderném reaktoru. Z chemických prvků vzniknou jejich radioaktivní izotopy (atomy se stejným počtem protonů a elektronů, ale změněným počtem neutronů) a měřením vzniklé radioaktivity bude možné určit koncentraci výchozích prvků. Metoda PIXE pro změnu urychlenými protony vybudí elektronový obal atomu, který díky tomu začne vyzařovat rentgenové záření. Jeho měřením lze opět stanovit obsah přítomných prvků. Univerzita v dánském Odense navíc provede podobnou analýzu pomocí atomové absorpční spektrometrie.
Historická detektivka
Stále však platí, že do minulosti pouze nahlížíme, neotevře se před námi jako kniha. Bezpečnou odpověď na otázku, jak Brahe zahynul, ani tentokrát nezískáme. Sofistikované metody mohou pomoci určit, zda byl astronom dlouhodobě vystaven malým dávkám rtuti, nebo zda se do jeho organismu dostal jedovatý kov ve velkém množství těsně před smrtí. Vždy však zůstane dost a dost prostoru pro spekulace.
Byl-li otráven, na čí rozkaz a z jakých pohnutek se tak stalo? Stál za tím Johannes Kepler, nebo dánský král Kristián IV.? A pokud výsledky naznačí spíše pozvolnou intoxikaci v důsledku alchymistických pokusů nebo "samoléčby", neznamená to ještě, že se o astronomovu smrt kdosi nepostaral jinými prostředky... Dan Brown a podobní milovníci historických detektivek budou mít i nadále o náměty postaráno - vědě navzdory.
