Prosím, nekraď mne
Vědci zkoumali, kterak ochránit své přístroje před vandaly

Spousta výzkumníků potřebuje občas někde uložit přístroj, který za ně sbírá nějaká data. Může to být záznamník teploty, kamera, nebo třeba seismograf. Jenže takové přístroje přitahují lidskou pozornost. Jak přimět lidi, aby je nechali na pokoji?

Vědecké přístroje bývají drahé. Mnoho výzkumníků si je musí nechávat vyrábět na zakázku. Když o některý přijdou, trvá dlouho, než dostanou nový. Ještě horší ztráta než samotný aparát bývá obvykle ztráta dat. Jeden ztracený přístroj může znehodnotit několikaměsíční, ne-li několikaletou, práci. Aby se to nestávalo, dá se do terénu schovat víc měřidel, než je pro daný výzkum potřeba. Šance, že jich přežije dost, abyste získali použitelné výsledky, se tak zvyšuje. Hodně výzkumníků taky olepuje měřící zařízení cedulkami, které mají odradit nenechavce.

Jenže ty fungují jen občas. Podle čtveřice badatelů vedené Holgerem Goerlitzem z Ornitologického institutu Maxe Plancka je důležité, co na ně napíšete. Vědci zveřejnili v časopise Methods in Ecology and Evolution výsledky výzkumu účinků cedulek na přístrojích ponechaných ve volné krajině.

Na běžného čtenáře může jejich výzkum působit bizarně, leč pro profesionální vědce by mohl mít praktický význam. Goerlitz a spol. rozmísťovali po městských parcích vědecky vypadající přístroje vlastní konstrukce s různými cedulkami. Chtěli zjistit, jaká cedulka je nejlépe uchrání před ukradením nebo zničením.

Návnada

Pseudopřístroje odložené poblíž cest v mnichovských parcích nic neměřily. Byly to černé krabičky s výčnělkem připomínajícím objektiv kamery, blikající LED a s malou automobilovou anténou. Uvnitř krabic nechali vědci kamínky, podle nichž poznali, jestli se záhadným předmětem někdo pohnul. Všechny krabičky byly označeny logem Ornitologického institutu Maxe Plancka společně se jménem a telefonním číslem na Dr. Goerlitze. Kromě této základní identifikace však nesly ještě jednu ze tří možných zpráv: výhružnou, neutrální a osobní.

Výhružné cedulky hlásaly "Jakákoliv krádež bude ohlášena! Sledováno GPS." Na neutrálních stálo jen "Prosím, nedotýkat se." Na osobních cedulkách byl stejný nápis, ovšem doplněný informací, že jde o součást závěrečné práce a poznámkou "Kdybyste chtěli vědět víc, zavolejte mi."

Kromě zprávy nesly osobní cedulky i fotografii roztomilé malé veverky. Vědci nechali krabičky na místech týden, pak je posbírali, zjistili, v jakém jsou stavu, a odvezli do dalšího parku. Pokus zopakovali celkem čtyřikrát.

Dobrý člověk ještě žije

Většinu návnad nechali kolemjdoucí na pokoji. Sáhli jen na dvanáct procent z nich. Jejich zásahy byly různě vážné: od nadzvednutí a vrácení na místo (šlo poznat podle polohy kamínků), přes přemístění, pokus o otevření, otevření, poškození a krádež. Vědci všechny zásahy sečetli. Pak porovnali, jak moc lidé porušovali instrukce na cedulkách. Osobní vyznání studenta pracujícího na diplomové práci měla o čtyřicet procent menší šanci, že s nimi lidmi něco udělají, než neutrální nebo výhružná.

Když už se ale někdo rozhodl, že nebude žádost na krabičce respektovat, neovlivnil její tón jeho další jednání. Typ nápisu neměl vliv na to, co se stalo s už jednou porušenou aparaturou. Výzkum by mohl být užitečný pro všechny vědce, kteří musí umisťovat přístroje nebo pasti v terénu.

"Nevím, jak dobře bude [práce] citovaná, ale jsem si jistý, že bude hodně čtená," prohlásil editor žurnálu Methods in Ecology and Evolution Bob O'Hara. Nutno ovšem poznamenat, že vzkaz o diplomové práci se uplatní jen v některých oblastech světa. Vědci nechávají přístroje i na místech, kde kolemjdoucí neumí číst, natož aby věděli, co diplomová práce je.