O cestě na Mars, ucpaných záchodech a nové studené válce

Posádka vesmírné stanice ISS nedostala v minulých dnech zásoby, protože raketa, která je nesla, explodovala. Astronauti nad našimi hlavami řeší ale i běžnější starosti, třeba ucpané záchody. Nejen o ISS, ale i nebezpečné radioaktivitě, nových motorech a o dalších problémech dobývání vesmíru hovoří v rozhovoru pro časopis TÝDEN šéf České kosmické kanceláře Jan Kolář.

Minulý týden vybuchla při startu raketa Antares, která letěla s pestrým nákladem k Mezinárodní kosmické stanici ISS. Co explozi způsobilo?
Příčina je zatím neznámá, vyšetřování takových nehod trvá dlouho. Musejí se analyzovat data, která je potřeba napřed nasbírat. Může to trvat několik měsíců. Sám jsem start sledoval a vypadá to, že problém bude někde ve spodní části prvního stupně rakety.

Co bude s vesmírnou stanicí ISS, až doslouží - nechá se shořet v atmosféře po kouskách, nebo se zničí celá najednou?
Existují jen předběžné úvahy. Myslím, že by se navedla jako celek nad Pacifik, kde je obrovský prostor, kde by nemohla způsobit újmu. Aby spadla tam, kam má, bude potřebovat dostatečnou raketovou kapacitu. Bude to ekonomicky i energeticky náročnější operace, je to však nejjednodušší. Stanice by se ale také nemusela ničit celá. Některé její části by se použily jako součást něčeho dalšího. V tuhle chvíli je to ale čirá spekulace, protože neexistuje žádný konkrétní program, co by mělo po ISS přijít.

Co se kolem ISS aktuálně řeší?
Jak ji nejlépe využívat. Největší uživatelé a zároveň plátci, Američané, ji chtějí používat minimálně do roku 2024. Je pravděpodobné, že to ještě o čtyři sezony prodlouží. Nikdo z dalších partnerů se k nim zatím závazným prohlášením nepřidal. Evropa si vyhradila právo diskutovat až do roku 2016. Důležitější je ale stanovisko Ruska. Je to druhý hlavní partner, jehož část zabírá téměř polovinu stanice. Přes všechna minulá politická rozhodnutí se zdá, že Rusové mají zájem, aby ISS dále fungovala. V příštích dvou letech plánují dokonce rozšířit svoji část o další moduly.

Jak moc jsou pilotované kosmické lety přínosné ve srovnání s robotickým výzkumem? Dostat člověka do vesmíru je obtížné a stojí to hodně peněz. Nebylo by lepší přestat lidi do kosmu posílat a soustředit se jen na sondy?
To se děje. Z dlouhodobého hlediska má ale člověk v sobě zakódovanou touhu podívat se na místa, která ještě nenavštívil. Nemá to příliš racionální odůvodnění, ale žene nás to. Když víme, že někde něco existuje, chceme to osobně poznat. Proto Kolumbus riskoval život a vydal se do Ameriky, i když se mu ve Španělsku vedlo docela dobře. Takhle bychom mohli pokračovat u všech objevitelů. Proč se leze na Mount Everest, když je nám daleko lépe doma u kamen? Je to důvod, proč byl Armstrong na Měsíci a proč se člověk určitě podívá dále do sluneční soustavy.

První planetou bude Mars?
Asi ano, ale k Marsu vede ještě dlouhá cesta. Člověk se už zabydlel na nízkých oběžných drahách, řádově několik stovek kilometrů nad zemským povrchem (ISS je zhruba 400 kilometrů nad planetou, pozn. red.). Já jsem se narodil do světa, kde kosmonauti vůbec nebyli, a z vesmírných objevů vládlo po celém světě nadšení. Dnes když kosmonaut vyletí na vesmírnou stanici, pomalu se o tom ani nepíše. Je to znamení, že prostor do stovek, možná tisíců kilometrů si začínáme uvědomovat jako svůj domov, jako něco, co je součástí našeho života tady na Zemi. Další štace by mohla být vzdálenější oblast, řekněme kolem dráhy Měsíce, už ne ve stovkách, ale ve statisících kilometrů. Při takových letech bude člověk vystaven jiným podmínkám a bude potřebovat lepší technické zabezpečení.

Znamená to třeba větší nebezpečí ozáření?
Ano, je tam spousta aspektů, které se dnes neřeší. Radiace je jedna věc, druhá je, že čím budete dále od Země, tím více budete muset být nezávislý. Nebudete moci počítat, že když se vám něco porouchá, do týdne odstartuje raketa a pomůže vám tu nesnáz překonat. To se týká i všech zásob - vody, vzduchu, jídla. Cesta na Mars vyžaduje systém, který bude zcela soběstačný.

Žiji v domnění, že pilotovaná výprava na Mars je technicky možná už dnes, jen se to nevyplatí.
Ne. S tím, co je dnes na stole, k Marsu nedoletíte. Sondy, které k Marsu létají, jsou lehké. Maximum je Curiosity, ta má kolem jedné tuny, ale člověk by s jednou tunou nepřežil.

Kolik by musela vážit kosmická loď s lidskou posádkou, která by se vydala k Marsu?
Apollo, které letělo k Měsíci, mělo čtyřicet tun. Aby mohl člověk na Marsu vydržet rok, muselo by se takových Apoll poslat třeba deset. Letět tam na pár hodin by nemělo smysl. Na povrchu Marsu bude zapotřebí radiační ochrana, ačkoli ne v takové míře jako během cesty. Magnetické pole Marsu je slabší než zemské radiační pásy, které nás chrání před kosmickým zářením. Nejdůležitější jsou ale životní potřeby - jídlo a voda.

Takže během cesty by bylo nebezpečí ozáření větší?
Ano. Hlavně během erupcí na Slunci. Astronauty ohrožuje také kosmické záření přicházející z jiných galaxií a jiných hvězd. Neznamená to, že by posádka byla hned mrtvá. Záleží na intenzitě. Dávky, které by mohli kosmonauti teoreticky dostat, by ale mohly výrazně poškodit jejich zdraví. Zatím se ani neví, jak by se lidé vyrovnávali s nemocemi, i kdyby všechna opatření proti nákaze byla přísná. Když si vypěstujete ředkvičky nebo salát na ISS, není jistota, že mikrobiologická situace s tím spojená nebude pro člověka škodlivá. Ke zkoumání takových jevů je ISS ideální. Stejně jako pro to, co dělá s člověkem dlouhodobý stav beztíže.

To se přece už zkoumá od počátků kosmonautiky.
Ano. Jenže dnešní metody jsou lepší. Doba setrvávání na oběžné dráze se dříve počítala ve dnech. Když pominu tři dlouhodobé lety na Miru (vesmírná stanice, která fungovala od osmdesátých do devadesátých let a byla velká jako zhruba šest autobusů, pozn. red.), při nichž strávili kosmonauti na orbitě rok, začínají delší pobyty teprve teď. Dodnes bylo na oběžné dráze něco přes pět set lidí (rekordmanem je Rus Valerij Poljakov, který strávil na Miru téměř 438 dní). Lidé jsou různí a výstupy nejsou jednoznačné - někomu způsobuje pobyt ve vesmíru ubývání vápníku v kostech a slabší muskulaturu, dalšímu zase potíže s krevním oběhem. Hledáme cesty, jak tyhle výsledky projasnit.

Třeba?
Kosmonauti začali například nedávno užívat vápníkové tablety. Když začnete polykat vápník, organismus si ho ale všechen neuloží v kostech. Bere to, jako že ho má moc, a začne ho vylučovat. Způsobilo to kuriózní situaci. Záchody na ISS jsou kvůli dezinfekci vybaveny roztokem, který obsahuje síru. Vápník se sírou v odpadovém zařízení tvořily sloučeninu, která je velice hustá, takže se astronautům ucpával záchod.

Hlavní účel ISS je pořád ještě zkoumat účinky beztížného stavu?
Ano. A také vývoj systémů, které by zabezpečily život člověka nezávisle na Zemi během kosmického letu - třeba k Marsu. Mohou to být i orientační či navigační systémy nebo sestavování modulů. Na stanici je pro takový výzkum v přítomnosti člověka ideální prostředí, nesrovnatelné s pozemní laboratoří. V současnosti je požadavků na využití ISS více, než se na ní dá udělat. Jde o to, jak ji co nejefektivněji využívat. Stanice se teprve teď dostala do stadia, kdy může vracet investici, která do ní byla vložena.

Mimochodem, kolik stála?
Asi sto miliard dolarů.

Výprava vozítka Curiosity k Marsu stála miliardu, ne?
Ano, něco přes miliardu.

Kolik by stála třeba výprava k Europě, záhadnému ledovému měsíci Jupiteru?
Záleží na tom, jak by byla postavena a jaké experimenty by na ní byly. Část ceny spolkne vývoj nových zařízení, která musejí fungovat v automatickém režimu. Přišlo by to minimálně na stejnou částku. Určitě přes miliardu nebo miliardu a půl.

Pořád je to o dva řády levnější než pilotované lety.
To ano. Z hlediska ekonomiky je to naprosto jednoznačné.

Je v dohledné době reálné, aby se pod led Europy nějaká sonda podívala?
Ano. Existují takové návrhy. Europa přitahuje svým prostředím. V tuhle chvíli ale neexistuje projekt, který by říkal: postavíme sondu v tomto určitém roce. Zatím jsou to návrhy, které čekají, jestli budou zařazeny do konkrétních programů. Projekty meziplanetárních letů trvají - počítáno od okamžiku, kdy řeknete: ano, tak to postavíme, do okamžiku, kdy to letí - okolo deseti až dvanácti let. Největší problém jsou finance. Europa se chystá už řadu let. Teď je na spadnutí.

Nedávno jste se vrátil z velkého astronautického kongresu v Torontu. Jaký je hlavní cíl meziplanetárního výzkumu?
Ve středu zájmu jsou Mars a Měsíc. Výběrově se nabízejí i vzdálenější cíle. Neexistuje ovšem další projekt pro výzkum Jupiteru, Saturnu a tak dále. Okolo Jupiteru už krouží dlouhá léta sonda Cassini, která ale nemá nástupce. Na kongresu byla velký hit Rosetta, evropská sonda ke kometě Čurjumov-Gerasimenko. Chystá se vypustit výsadkový modul. Přednášky lidí, kteří to řídí a kteří o tom rozhodují, byly narvané. Rosetta ovšem letí už deset let. Příští rok by měla prolétnout okolo Pluta sonda New Horizons. To je ale zatím všechno a další následovníci moc nejsou. Jedině evropské sondy k Marsu, které poletí v letech 2016 a 2018.

Ještě by měla letět sonda, která definitivně vyřeší, proč je koróna Slunce žhavější než jeho povrch, že?
Solar Orbiter? To je pravda. To je sonda, která má zpoždění oproti původnímu plánu už asi pět let. Měla by snad odstartovat v roce 2017. Druhá podobná mise je evropsko-japonská sonda k Merkuru. Má ještě větší zpoždění než Solar Orbiter. Okolo Merkuru už dlouho krouží americká sonda, tohle by mělo být další rozšíření výzkumu. Stranou zůstává Venuše, což je dáno jejím prostředím. V současnosti končí mise Venus Express, která okolo Venuše obíhá. Má zajímavý režim ukončení - noří se do hustých vrstev atmosféry planety a provádí při tom měření.

Nová studená válka, o níž se nyní stále častěji hovoří, by teoreticky mohla opět rozpoutat závody v dobývání kosmu...
To si nemyslím. Kdyby Číňané přistáli na Měsíci, Američané by to nevnímali jako motivaci. Už tam byli. Pro ně by musela být laťka výše. Asi by muselo jít o cestu na Mars. Všichni se ale shodují, že výpravu na Mars nemůže realizovat žádný stát sám, ani Amerika. I kdyby měla sedmdesát procent mise, bude potřebovat ještě další společníky. Mohlo by ale vzniknout regionální soupeření, existuje rivalita mezi asijskými zeměmi - Čínou, Japonskem, Indií. Možná se to začne blížit závodu o Měsíc v asijském podání.

A co soukromníci? Česká kosmická kancelář se účastní projektu vesmírného letadélka Lynx.
Ano, má raketový motor a mělo by být schopno balistického suborbitálního letu.

Podobného, jaký absolvoval Alan Shepard?
Ano, jen s tím rozdílem, že Shepard neměl křídlo. Jeho kosmická loď Mercury padala jako kámen. Lynx startuje z normální ranveje. Pak přejde do strmého letu. Ve výšce asi čtyřiceti kilometrů vypne motory a pokračuje po balistické křivce. Posádka zažije tříminutový stav beztíže.

To je jen komerční projekt?
Je to všechno soukromé. Investice by se měla vrátit nabízením prostoru na palubě. Je to nejmenší ze všech podobných projektů, zatímco společnost Virgin Galactic chce vozit až šest lidí, v Lynxu bude jen jedno místo, ale bude tam další prostor pro experimenty. Ty budou prodávat. Další varianta, Lynx 2, má létat až do stokilometrové výšky, ale taky balisticky. Teprve Lynx 3 má mít na hřbetě raketový stupeň, který by z něj měl udělat družici. Všechno je to v malém měřítku. Proto se nám to líbí, Česko je také malé. Mohlo by nám to vyhovovat. Školy nebo průmyslové společnosti by si mohly zaplatit prostor a udělat si svůj výzkum.

Kolik bude stát letenka?
V tuhle chvíli se cena pohybuje kolem sta tisíce dolarů.