Šestého srpna vloni v létě dosedlo v Galeově kráteru na povrch rudé planety vozítko Curiosity. Je větší a nese víc přístrojů než marsochody z předchozích dvou programů − Mars Pathfinder a Mars Exploration Rover. Hlavní zadání jeho mise bylo zjistit, jestli na Marsu někdy panovaly podmínky vhodné k životu.
Za rok práce odeslala téměř devětsetkilogramová laboratoř na kolečkách asi 190 Gb dat. Včetně slavné fotky vlastní hlavy ve stylu filmu Číslo 5 žije. Vyfotografovala 71 tisíc obrázků. Víc než pětasedmdesát tisíckrát vypálila ze svého zabudovaného laseru. Jako zlatý hřeb navrtala dva kameny a provedla jejich chemický rozbor. Letost prvního srpna urazila jednu míli - asi 1,6 kilometru. Její mise je naplánovaná na třiadvacet pozemských měsíců. Pokud vydrží, mohla by ale pracovat déle. Pohání ji radioizotopový generátor, který vydrží v provozu ještě třináct let.
Hlavní účel mise se podařilo splnit. Ať už na čtvrté planetě od Slunce někdy život byl nebo ne, vhodné podmínky pro něj tam kdysi dávno existovaly téměř jistě. Vozítko Curiosity našlo na Marsu všech šest základních stavebních prvků živé hmoty - aspoň takové, jakou známe ze Země -- uhlík, vodík, kyslík, dusík, fosfor a síru. Vozítko našlo i jílové minerály, neklamný důkaz dávné přítomnosti tekoucí vody.
Oblázky a málo metanu
Jediná zatím známá forma života v celém vesmíru je ten pozemský. Všechny organizmy na Zemi jsou vzájemně příbuzné a přežívají pomocí stejných základních biochemických reakcí. Nikdo nemůže vědět, zda na Marsu nemohla existovat jiná forma života než na Zemi. Život pozemského typu by tam ale asi kdysi přežít mohl. Kromě jílových minerálů našla sonda i důkazy o dávném vodním toku. Narazila na množství hladkých a kulatých kamenů, které nejspíš vytvaroval říční proud.
V místech, kde se dnes projíždí marsochod, mohla téct bystřina hluboká až po kolena. Vozítko analyzovalo i řídkou marsovskou atmosféru. Našlo v ní nízkou koncentraci metanu. To by mohlo dokazovat, že rudá planeta je v současnosti opravdu mrtvá a pokud na ní někdy něco žilo, už to dávno umřelo. Většina metanu na Zemi pochází od živých organizmů.
Nezdravý výlet
Sonda Curiosity také nesla první dozimetr, jenž měl poprvé v historii meziplanetárních letů změřit dávku, jaké by byli vystaveni případní lidští cestující na Mars. Výsledek nebyl dvakrát optimistický. Dávka záření se měří v Sievertech (Sv), jednotkách pojmenovaných po švédském fyzikovi Rolfu Sievertovi. Dávka 1 Sv je už vysoká. Pokud ji jste ji vystaveni, zvýší se vaše riziko rozvoje rakoviny na pět procent.
NASA používá pro svoje astronauty jako hranici bezpečné celoživotní dávky tříprocentní navýšení rizika. V meziplanetárním prostoru je nebezpečné záření stokrát až tisíckrát intenzivnější než na oběžné dráze Země.
Při použití současných motorů by astronauti i při nejkratší možné cestě ze Země na Mars a zpět obdrželi dávku asi 0,66 Sv. Za celý život by tak téměř jistě překročili bezpečnostní limit.
Pokud se lidé někdy vydají k Marsu, budou muset volit mezi drahým radiačním stíněním a rizikem zvýšené pravděpodobnosti zhoubného bujení. Než se podaří problém vyřešit, nezbývá vědcům než se spokojit s daty, která jim nasbírají automatické sondy. Vozítko Curiosity ukázalo, že jsou pro výzkum víc než dostačující.
