Migrace
Častý cíl pro uprchlíky. Chudičký stát je vítá s otevřenou náručí

Ndoubadegue Robert uprchl v březnu se svou manželkou a třemi dětmi ze Středoafrické republiky, kterou zmítají boje mezi muslimskými a křesťanskými ozbrojenci. Podobně jako desítky tisíc jejich krajanů našli Robertovi útočiště v sousedním Čadu. Médii převážně opomíjený Čad patří v současné době mezi pět zemí světa, které hostí nejvíce uprchlíků v přepočtu na jednoho obyvatele. Běžence z okolních států přijímá Čad i přesto, že se sám řadí k nejchudším oblastem na světě. Na indexu lidského rozvoje, který sestavuje OSN, zaujímá 186. místo ze 188 hodnocených zemí.

Ve Středoafrické republice svádějí bitvy muslimští povstalci ze skupiny Séléka a členové převážně křesťanských milic Anti-balaka a podle Roberta přitom útočí i na civilní obyvatelstvo ve vesnicích. "Nejdříve se zaměřili na pastevce, pozabíjeli je a ukradli jim dobytek. Pak se obrátili proti vesnicím rolníků, vraždili, vzali, co se dalo, a domy vypálili," popsal v rozhovoru situaci na severu Středoafrické republiky Robert.

Jeho rodina, která patří k etnické skupině Mbaye, podle něj utekla na poslední chvíli; neměli čas vzít si s sebou nic. Cesta z vesnice Mainodji do Čadu byla krátká, k hranici měli jen devět kilometrů. V Čadu se jim dostalo vřelého přijetí a první měsíc strávili ve vesnici u místních obyvatel. Poté se přesunuli do uprchlického tábora Silambi, kde v současné době pobývá přes 600 imigrantů.

Stejní lidé

"Jsme všichni křesťané, ze stejné etnické skupiny, mluvíme stejným jazykem, jsme stejní lidé," odpověděl 58letý Robert na otázku, jak je možné, že se místní obyvatelé žijící hluboko pod hranicí chudoby uprchlické vlně nebrání. S negativními reakcemi místních lidí se na převážně křesťanském jihu Čadu podle svých slov nesetkali ani muslimští uprchlíci ze Středoafrické republiky, kteří pobývají již několik let dál na západ v uprchlickém táboře Doholo.

V Čadu, který má čtrnáctimilionovou populaci, žije 451 tisíc běženců. Většina, 331 tisíc, jich pochází ze Súdánu, především z neklidné oblasti Dárfúru, 108 tisíc ze Středoafrické republiky a dalších 10 200 z Nigérie, která trpí hlavně násilím ze strany teroristické skupiny Boko Haram.

Navzdory těmto číslům zůstává situace v Čadu téměř zcela mimo zájem světových médií. Mezinárodní humanitární organizace CARE International zařadila konflikty v oblasti Čadského jezera a ve Středoafrické republice mezi deset humanitárních krizí, kterým se v médiích věnovalo v loňském roce nejméně pozornosti. Upozornila přitom, že čím méně média na krizi poukazují, tím složitější je získávat prostředky na humanitární účely.

To potvrzuje i Olivier Brouant, který v Čadu vede místní pobočku ECHO, což je úřad Evropské komise, jenž má na starosti humanitární pomoc. "Na letošní rok je zajištěno jen 25 procent pomoci, která bude podle odhadů v Čadu potřeba," uvedl Brouant.

Největší dárce

Největším dárcem je v současnosti v Čadu právě Evropská unie a její jednotlivé státy. Evropská komise sama poskytla v různých oblastech Čadu od roku 2013 více než 255 milionů eur pomoci. Podpora je určena k zajištění základních potřeb uprchlíků, tedy přístřeší, potravin, lékařské péče a přístupu k pitné vodě. Jednotlivé projekty pomoci pak zajišťují mezinárodní humanitární organizace jako Světový program pro výživu (WFP), Světová zdravotnická organizace, Lékaři bez hranic, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky či Dětský fond OSN (UNICEF).

Část pomoci je přitom určena místním komunitám tak, aby kvůli přílivu běženců nestrádaly a aby uprchlíkům humanitární podporu nezáviděly. Vesnice tímto způsobem může získat například vlastní pumpu na pitnou vodu či školu, kterou využívají jak původní obyvatelé, tak uprchlíci.

Bez nároku

Místní komunity z rozhodnutí kmenových náčelníků zase běžencům poskytují bez jakéhokoli nároku na odměnu pozemky. Na nich jsou budovány uprchlické tábory, ale část půdy dostanou přímo běženci, aby mohli v nové zemi pokračovat v rolnické či pastevecké činnosti, jak tomu byli zvyklí ve Středoafrické republice.

Ndoubadegue Robert a jeho manželka ve své vlasti pěstovali podzemnici olejnou, kukuřici a proso. "Byli jsme soběstační, měli jsme peníze i na to, abychom mohli posílat děti do školy," uvedl Robert. Vzhledem k neutuchajícím bojům naději na návrat domů v brzké době nevidí a je rád, že má v Čadu své pole. Nyní čeká na osivo, které uprchlíkům rozdává Světový program pro výživu.

Ředitelka místní pobočky WFP Mary-Ellen McGroartyová zdůrazňuje, že je zapotřebí využít toho, že se Čad rozhodl přijímat plošně uprchlíky z konfliktních zemí, ačkoli to pro humanitární organizace znamená spolupracovat s diktátorskou vládou čadského prezidenta Idrisse Débyho.

Ten je u moci od roku 1990, kdy jeho síly svrhly prezidenta Hisséna Habrého. Opozice Débyho viní z represí a volebních podvodů. Čadský parlament v dubnu schválil novou ústavu, která Débymu dává větší pravomoci a možnost zůstat v úřadu až do roku 2033.