Zubatá z Afriky
Média mají opět miláčka, jímž můžou děsit. Virus ebola

Nemoc šílených krav (BSE), syndrom náhlého selhání dýchání (SARS), ptačí chřipka, prasečí chřipka... Sdělovací prostředky na celém světě zbožňují více či méně exotické, vzácné choroby, jimiž můžou strašit a vyvolávat paniku. Je to skvělé na kliky, náklad, poslechovost či sledovanost. Letošek vypadá v tomto směru slibně. Už v prvním kvartálu vystrčila opět z afrických pralesů růžky ebola.

Nicméně Evropan, natož pak Čech, může být v naprostém klidu. I když je z některých informací českých medií cítit opak.

Nebezpečí, které našinci hrozí, je v podstatě nulové. A to platí také pro případ, že by vyrazil do oblastí, kde teď virus ebola zabíjí - do západní Afriky. Stačí mít na paměti několik prostých zásad.

Minimální nebezpečí hrozí také zbytku světa. Virové onemocnění ze skupiny krvácivých (hemoragických) horeček, jedna z nejnebezpečnějších nákaz, s nimiž se zatím lidstvo setkalo, je příliš smrtící na to, aby se rychle rozšířilo.

Tragické je, že pro postižené je ebola krutou nemocí, pro samu společnost však nehraje žádnou větší roli. 

Čísla obětí jsou relativní

Uvádí se, že současná epidemie eboly v Africe je nejstrašnější za 40 let, kdy se toto onemocnění objevilo poprvé. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že na ni od února zemřelo 111 lidí (údaje z úterý). Zástupce generálního ředitele WHO Keidži Fukuda v Ženevě řekl, že nejznepokojivější je šíření epidemie.

Udávané cifry jsou ale velmi relativní, roku 1976 ebola zabila v Kongu (tehdy Zair) a Súdánu nejméně 330 lidí. Co je to ale ve srovnání třeba s malárií, na níž každý rok umírá kolem 660 tisíc lidí, nebo s tuberkulózou, které loni podlehlo ve světě kolem 1,3 milionu lidí? V Africe patří tyto nemoci k největším zabijákům.

Pokud jde o aktuální epidemii, ebola se vyskytla původně na jihu Guineje a postupně se rozšířila do metropole Konakry, do sousední Libérie a Sierry Leone.

Podle statistiky WHO se krvácivou horečkou v Guineji nakazilo 157 osob a z nich 101 lidí zemřelo (údaje z úterý). Testy na ebolu byly pozitivní u 67 z nich. V Libérii se nakazilo 21 lidí, zemřelo deset. V Sierra Leone prověřují jeden podezřelý případ, v Mali devět. Testy v Ghaně u dívky, jež zemřela na symptomy podobné ebole, byly negativní.

Specialista WHO Stéphane Hugonnet se právě vrátil z Guineje a řekl, že by se důraz neměl klást na čísla. "Důležitější je, jak se ta infekce šíří. Je nebezpečí zavlečení do jiných zemí, musíme být ostražití," prohlásil.

Výskyty eboly byly v minulosti územně poměrně omezené. Zažila je zatím pouze Afrika a v ní jen sedm zemí. Dosud je známo asi 1600 případů úmrtí na ebolu.        

Krutá smrt. První doložené úmrtí z roku 1972

Na virus ebola (známe čtyři kmeny), jenž se řadí mezi filoviry, zatím není ani lék, ani vakcína. Lékaři jsou proti němu podobně bezmocní jako před 40 lety. Pro infikovaného to v nejméně 50 procentech znamená rozsudek smrti. Lékaři v západní Africe můžou léčit jen symptomy.

Nemoc probíhá ve dvou fázích, přičemž symptomy první - horečka, únava, bolest svalů, bolest břicha - se podobají chřipce či malárii, což velmi zvyšuje nebezpečí pro ošetřující osoby, zdravotnický personál. Ten se obvykle nijak nechrání. Druhá fáze choroby je výrazně dramatičtější.

U pacientů začíná vnitřní krvácení, zvracejí krev, přičemž jim krev může vytékat i z nosu a uší. V těchto chvílích je často nechávají bez další pomoci jejich blízcí. Zdravotníci by si měli nasadit ochranné obleky včetně brýlí a rukavic, aby se nedostali do kontaktu s vysoce nakažlivými tělesnými tekutinami a sekrety pacientů. V ochranném oděvu lze ale ve středoafrickém vedru a vlhkosti vydržet jen tak 15 až 20 minut. Pokud jsou vůbec k dispozici. Inkubační doba onemocnění se pohybuje od dvou dnů do čtyř týdnů, obvykle jde ale velmi rychle - dva až tři dny.

Jméno má ebola podle jednoho z přítoků řeky Kongo. Roku 1976 si ředitel pralesní misijní školy ve vesnici Yambuku v Zairu (dnešní Kongo, DRK) koupil s kolegou při cestě podél Eboly čerstvě zabitou opici.

Maso z buše, bush meat, je i dnes součástí jídelníčku domorodců. Za pár dnů po konzumaci primáta oba muži zemřeli. V následujících týdnech onemocnělo v Yambuku 318 lidí, z nich 280 nepřežilo.

Paradoxně dnes zní, že ampuli se smrtícím virem vložili tehdy západní experti do termosky a odvezli z Afriky mezi cestujícími na palubě dopravního letadla. S ampulemi s krví manipulovali pouze v bavlněných rukavicích. Jako zázrakem se nikdo z nich nenakazil.

Farmaceutický průmysl se o ebolu téměř nezajímá

Virus eboly patří k nejsmrtelnějším. Americký úřad CDC (Center for Disease Control and Prevention) ho zařadil do tzv. kategorie A, tedy mezi nejnebezpečnější mikroorganismy. Přesto o vývoj léku proti němu projevuje farmaceutický průmysl jen malý zájem. Vedle horečky dengue, horečky Lassa nebo leishmaniózy patří ebola k takzvaným "neglected deases", mezi nejopomíjenější infekční nemoci. 

Ty se vyskytují prakticky jen ve třetím světě. Pro farmaceutický průmysl to není příliš lukrativní trh, proto má komerční výzkum v této oblasti nízkou prioritu.

Situaci eboly zhoršuje navíc to, že se vyskytuje jen lokálně, jen jednou za několik let. K tomu je třeba dodat, že hledání terapií proti tropickým infekčním nemocem je extrémně obtížné, zdlouhavé a nákladné.

Naděje přesto umírá poslední. Farmacie není v případě eboly úplně nečinná, několik firem se už déle snaží najít na ebolu lék, ale s možnými úspěchy nelze počítat dříve než za několik let. Obvykle trvá vývoj medikamentů proti infekčním chorobám 15 až 20 let. To je nejen drahé, ale i riskantní.

A i kdyby se jednou nějaký prostředek proti ebole našel, jsou výhledy na zisk téměř nulové. Kdo by takové léky zaplatil - nuzné africké země? 

Má se západní svět eboly obávat?

V západoafrické Guiney nyní pomáhá proslulým Lékařům bez hranic (Médecins sans frontières; MSF) s diagnostikou eboly i evropský laboratorní a vědecký tým vedený hamburským Institutem Bernharda Nochta. Vedoucím lékařem polního lazaretu je Roman Wölfel, mikrobiolog působící u bundeswehru, podle nějž není, přinejmenším nyní, žádný důvod k obavám, že by se virus mohl rozšířit v západním světě.

Infikovaní žijí většinou v odlehlých oblastech a navíc jsou rychle příliš nemocní na to, aby zvládli cestování. Virus se nadto nešíří vzduchem, ale jak už řečeno, lze se jím infikovat kontaktem s tělesnými tekutinami nakaženého. To už se stalo osudným třem místním lékařům.

Dokonce i v teoretickém případě, že by nakažený ebolou nasedl na palubu letadla směr Západ, existují v USA, Kanadě a Evropě četná izolační centra, kam by ho bylo možné okamžitě umístit, zdůrazňuje doktor Wölfel. 

Lékaři varují před panikou. Ale přou se...

Nynější případy eboly znejišťují obyvatele západní Afriky. Experti ale varují před panikou, k níž není důvod a která by situaci jen zhoršila.

Přesto mezi Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a Lékaři bez hranic (MSF) propukl spor, jak posuzovat čerstvý výskyt jedné z nejnebezpečnějších nemocí světa. Zatímco mluvčí WHO v Ženevě hovoří a relativně přehledném ohnisku infekční nemoci, mluví zástupci MSF o jedinečné situaci, jež může nabýt dosud nebývalých rozměrů.

Za zvláště znepokojivý označuje MSF fakt, že případy eboly jsou hlášeny už ze tří států a že "epidemie" se rozšířila i do guinejské metropole Conakry, kde žijí dva miliony obyvatel. WHO ale zatím o "epidemii" mluvit nechce. Jde pole ní stále jen o jednotlivé případy.

Jako místo původu infekce se zatím označuje jedna pralesní oblast na jihovýchodě Guineje. Za delikatesu tam jsou považováni netopýři, zvláště polévka z nich, tedy zvířata, jež spolu s opicemi, antilopami anebo dikobrazi virus eboly nejčastěji přenášejí. Jejich konzumaci mezitím vláda v Conakry zakázala.

Toho by se měli držet i zahraniční návštěvníci, pokud někdo do těchto končin vůbec zavítá. Pisatel těchto řádků, který jezdí do Afriky poměrně často, v těchto oblastech byl. Zná ale pouze jednoho Čecha, který se tam rovněž potuloval.

K zabránění nákazy ebolou stačí málo. Jde hlavně o osvětu a hygienu. Turisté, nebaštěte netopýří a opičí, nedotýkejte se ani nemocných ebolou, ani mrtvých těl těch, jež virus usmrtil. A můžete být celkem v klidu...