Ke 40. výročí svého uchopení moci dokazuje libyjský šéf svou zálibu v gigantismu. V megaparty za desítky milionů eur a obří šou na pódiu slaví despota Muammar Kaddáfí svou revoluci. Diváci shlédnou i hrané popravy a další scénky provázející někdejší puč a svržení monarchie.
Kaddáfí je neskromný - ostatně jaké téměř vždy. i svůj převrat nazývá „libyjskou revolucí". Kdyby bylo po jeho, začaly dějiny Libye teprve pučem 1. září 1969.
Svojí přítomností poctily autoritářského vůdce poctili především hlavy afrických, arabských a jihoamerických států. Západní politici se oslav neúčastní.
Oslavy se odehrávají na pozadí mezinárodní polemiky, kterou vyvolalo propuštění libyjského teroristy Abdala Basata Muhammada Megrahího, doživotně odsouzeného za atentát na letadlo americké společnosti PanAm, při kterém v roce 1988 zahynulo 259 lidí na palubě a 11 obyvatel skotské obce Lockerbie, na niž stroj spadl. Většina představitelů západních států se tak přes zájem o normalizování vztahů s ropnou velmocí návštěvy zřekla.
Kaddáfího oslavy začaly již v pondělí večer na letišti poblíž Tripolisu. Prezident palestinské autonomie Mahmúd Abbás a další hosté zde zhlédli představení jezdců na koních a tanečníků ze severoafrických států a Ukrajiny.
Hlavní část oslav začne dnes ve 23.00 hodin místního času. Ceremonii, která má během hodiny a půl připomenout 40 let Kaddáfího vlády, přirovnali organizátoři k zahájení světového šampionátu ve fotbalu. Pódium je široké 120 metrů a 1 500 techniků a jejich pomocníků ho připravovalo tři měsíce.
V první části programu se před diváky povalí velké dějiny: Féničané, Řekové, Římané či příchod islámu do severní Afriky. Každá část těchto dějin dostane na svou prezentaci několik minut. Před příchodem hlavního aktéra ještě vystoupí stovky tanečníků s kostýmy z Francie.
Ještě předtím však vůdce se svými hosty uvidí velkou vojenskou přehlídku. Kromě představitelů afrických států, kteří se v pondělí zúčastnili v Tripolisu schůzky Africké unie, jíž Kaddáfí v současnosti předsedá, se oslav zúčastní například venezuelský prezident Hugo Chávez, srbský prezident Boris Tadić nebo filipínská prezidentka Gloria Arroyová.
Libyjskému vůdci se v poslední době na diplomatické půdě daří. Kromě propuštění odsouzeného Midžrahího ze Skotska se téměř ve stejné době plukovník dočkal švýcarské omluvy ve věci aféry svého syna Hannibala.
Vedle 40. výročí svého převratu, kdy bez jediné kapky krve svrhl ve svých 27 letech krále Idríse I., slaví 1. září Kaddáfí rovněž první výročí spojenecké smlouvy s Itálií. Bývalá koloniální velmoc se vloni Libyi omluvila za některé kroky z koloniální doby a zaplatila jí kompenzace ve výši 5 miliard dolarů (asi 90 miliard korun).
Doyen arabských států, který se označuje "krále afrických králů", si po červnové smrti gabonského prezidenta Omara Bonga Ondimby nově připsal i titul doyena afrických států.
Kaddáfího věčně zelený vynález |
| Před čtyřiceti lety skupina důstojníků svrhla monarchii. K moci se dostal kapitán letectva Kaddáfí, dnes formálně „bratrský průvodce revolucí", ve skutečnosti služebně nejstarší vládce v Africe. Starověk: Heléni nazývali Libyí Afriku bez Egypta. Kolonizovali východní část libyjského pobřeží (Kyrene), západ ovládali Foiničané (Punové); poté součástí římské říše.
642-647 Oblast dobyta Araby. 1551 Turci obsadili Tarábulus (Tripolis), tradiční piraterie neomezována. 1801-1805 a 1815 Válka USA s pirátskou dynastií Karamanlí. 1835 Turci zlikvidovali klan Karamanlíů. 1837 Založeno společenství sanúsíů (podobně puristické jako vahhábité); ovládlo libyjské vnitrozemí Kyrenaiky a Fezzánu. Idrís, vnuk zakladatele Muhammada ibn Alího as-Sanúsího, se stal prvním a posledním libyjským králem (1921-1923). 1911 Italsko-turecká válka, vyhlášení kolonií Tripo-litanie a Kyrenaiky (Cirenaica), Fezzán samostatný. 1943-1951 Tripolitanie a Kyrenaika pod britskou a Fezzán pod francouzskou správou. 1947 Itálie se zřekla kolonií, země formálně pod správou OSN. 1951 OSN vyhlásila federativní Libyjské království s dědičným vládcem Idrísem I. 1955 Zkušební vrty (1959 objevena ropa, 1963 zahájen vývoz). 1969 Vyhlášena Libyjská arabská republika (1. září). 1977 Džamáhíríje.
Od teroristy k ropnému spojenci V 70. a 80. letech podporoval Kaddáfí „protiimperialistické" skupiny v celém světě. Po střelbě z libyjské ambasády v Londýně, při níž zemřela britská policistka (1984), atentátech na americké vojáky (1986), na civilní americké letadlo (Locker- bee, 270 mrtvých; 1988) a francouzské letadlo (Sahara, 170 obětí; 1989) uvalila Rada bezpečnosti OSN na Libyi hospodářské sankce (1992). Když Kaddáfí vydal podezřelé atentátníky Mezinárodnímu soudu v Haagu a vyplatil odškodné pozů- stalým ve Francii, byly zmrazeny (1999). Režim se dostával z izolace a země se otevírala investorům. Jako první obnovila diplomatické styky Itálie |
Foto: ČTK/AP a Reuters
