Náboženství v Africe
Všechno jinak? Adam a Eva byli černí, Ježíš změnil adresu

Adam a Eva byli černí a byli stvořeni v Nkambě. Pro stoupence kimbanguismu to je neoddiskutovatelná pravda. Toto město ležící sto kilometrů od Kinshasy je kolébkou kimbanguismu, náboženství, které se zrodilo ve 20. století v tehdy belgickém Kongu a které má dnes na 22 milionů věřících.

Reverend Mario Swalezi Nlandu ve své malé pracovně nedaleko obrovského chrámu ležícího na vrcholku posvátného pahorku vysvětluje cizímu návštěvníkovi základy doktríny tohoto vyznání. "Jste hledač a do Nkamby jste nepřišel náhodou, jednou si vzpomenete na svůj zdejší pobyt a pochopíte," předpovídá reverend kimbanguistické církve.

Univerzální poselství tohoto vyznání hlásal Simon Kimbangu, "zvláštní vyslanec Ježíše Krista na zemi", který krátce působil v roce 1921 a poté strávil 30 let, až do konce svého života, ve vězení za nabádání ke vzpouře.

"Ježíš Kristus 5. dubna 1921 o půlnoci řekl: od nynějška se Nkamba už nebude jmenovat Nkamba, nyní to je Nový Jeruzalém. Takové poselství předal Ježíš Simonu Kimbanguovi," říká Swalezi.

Svatou knihou kimbanguismu je bible, ale ta hraje jen druhořadou roli, prvořadé je učení proroka a jeho pokračovatelů, kteří po něm v čele církve následovali. Jejich slova jsou "svatá", vysvětluje reverend: Simon Kimbangu je prvním ztělesněním Ducha svatého křesťanské Trojice. Jeho vnuk Simon Kimbangu Kiangani, který je rovněž ztělesněním Ducha svatého, je současným duchovním vůdcem a zástupcem kimbanguistické církve.

V Nkambě se věřící shromažďují před mauzoleem Simona Kimbangua a jeho příbuzných a v bílozeleném chrámu se dvěma zvonicemi, který byl postaven v 70. letech a jehož rozměry jsou impozantní: sto krát padesát metrů.

Věřící, stejně jako návštěvníci, jsou povinni chodit po městě bosi nebo v ponožkách. Platí to i pro duchovního vůdce církve, ale ten nechodí po zemi, nýbrž po zeleném koberci, který je před ním rozkládán a za ním zase rychle srolován. Věřící se na něho obracejí na kolenou.

Kimbanguismus převzal mnohé prvky křesťanství, které sem přinesli misionáři, ale obohatil je o místní specifika. K očistě slouží bazén "požehnané" bahnité vody pod pahorkem, podobně jako rybník Siloe v Jeruzalémě za časů Ježíšových. Voda má pověst jako zázračná.

Chrám, mauzolea, bazének: reverend Swalezi v tom spatřuje symboly svrchovanosti svědčící o tom, že Ježíš přenesl své království z Jeruzaléma do Nkamby, že "změnil adresu".

V roce 1921 si rychle získalo popularitu kázání Simona Kimbangua, které rovněž znamenalo emancipaci černých obyvatel. Avšak belgické koloniální úřady je zakazovaly a první kimbanguisté byli pronásledováni. Jejich vyznání bylo povoleno teprve v roce 1959, rok před získáním nezávislosti.

Dnes tvoří kimbanguisté asi deset procent obyvatel Konga a náboženství se rozšířilo i jinde v Africe a dokonce i v Evropě prostřednictvím konžské diaspory.

"Pro každého kimbanguistu je Nkamba prioritou," říká architekt Benjamin Bena, tvůrce interiérů ve svatém městě. Příští rok v březnu tu má být otevřeno muzeum.

Prostřednictvím kimbanguistického rádia Ratelki vyzývá Simon Kimbangu Kiangani své ovečky, aby se přišly podílet na pracích v Nkambě a přispěli na ně penězi.

V Nkambě vládne klid, v Kongu nezvyklý. Žádný křik (ten je v prostoru "svatého města" zakázaný), ale hudba a polyfonní zpěvy. Hudba má v tomto náboženství zvláštní význam. Zahraniční novináři jsou vítáni s otevřenou náručí a vždy s nadějí, že návštěvy vyústí v rozšíření řad věřících.