Financial Times
"Trumpova Amerika likviduje svět, který sama vytvořila"

Donald Trump je americkým prezidentem něco přes čtyři měsíce a zatím nelze předpovědět, co bude jeho prezidentství znamenat. Ale již nyní přineslo změnu: Trump postavil na hlavu naše představy o tom, co USA představují. Žijeme ve světě, který Spojené státy vytvořily. Nyní ho likvidují. Tuto pochmurnou skutečnost nemůžeme přehlížet, napsal komentátor listu Financial Times Martin Wolf.

Trumpův domácí program odpovídá programu Republikánské strany. Jeho cílem je snížit daně bohatým prostřednictvím snížení výdajů na chudé.

Analýza zákona nahrazujícího zdravotnickou reformu Baracka Obamy, kterou provedl rozpočtový úřad Kongresu, je ohromující. Do roku 2026 se sníží daňové příjmy zdravotnictví o 992 miliard dolarů (23 bilionů Kč), které zaplatí omezení výdajů na zdravotnický program pro chudé Medicaid o 1,1 bilionu dolarů (26 bilionů Kč). Podle úřadu se počet nepojištěných může zvýšit o 23 milionů.

Návrhy na daňové reformy a výdaje jdou stejným směrem. Návrh na příští rok počítá se zvýšením výdajů na obranu o 52 miliardy dolarů. Ty zaplatí velké škrty jinde. Patří sem škrty ve výši 13 miliard dolarů (16 procent) na zdravotní a sociální služby, 12 miliard dolarů (29 procent) méně do rozpočtu ministerstva zahraničí a devět miliard (14 procent) na vzdělání. Diplomatickou kapacitu USA by to zdevastovalo.

Tvrdá síla a nízké daně: takové jsou americké priority za Donalda Trumpa. Jsou to také tradiční republikánské priority. Politika rovnající se ekonomické válce proti vlastním stoupencům se zdá být perverzní. Ale v tom šílenství je metoda. Jak se budou programy, na kterých závisí chudí běloši, omezovat, Trumpovi voliči budou zoufalejší. Povede to k ještě větší polarizaci politiky. To je velmi úspěšný trik plutokratického populismu.

Co je tedy doma nového? Je to Trumpova osobnost. Je v permanentní válce s realitou a tak i s médii a svými zpravodajskými službami. Tisk a byrokracie se drží dobře. Stejně tak justiční systém. Ale zatím jsou to jen první dny. Prezident je nedisciplinovaný a jeho administrativa chaotická. Za Trumpovy vlády může velký teroristický útok vést k příklonu k autoritářství.

Významný je rovněž Trumpův vliv na samu ideu Západu. Západní aliance je stále největším ekonomickým blokem a největším zdrojem vědeckých a obchodních vědomostí. Ale rozpadá se. Německá kancléřka Angela Merkelová připustila, že Evropa se již nemůže spoléhat na USA. Možná nebylo rozumné to říkat, ale rozhodně měla pravdu.

Zdá se, že Trump dává přednost autokratům před dnešními Západoevropany. Je vřelý vůči prezidentům Turecka a Filipín, Recepu Tayyipovi Erdoganovi a Rodrigovi Dutertemu, nemluvě o Vladimiru Putinovi. Vypadá, jako by mu nezáleželo na demokracii a lidských právech. Ani se nezdá být oddán principům vzájemné obrany Severoatlantické aliance.

Trumpovi příznivci z řad "alternativní pravice" nevidí spor mezi demokraciemi a despociemi, ale spor mezi společenskými pokrokáři a globalisty, jimiž opovrhují, a společenskými tradicionalisty a nacionalisty, které podporují. Pro ně jsou západní Evropané na špatné straně: jsou to nepřátelé, ne přátelé.

Západ asi není mrtvý. Ale jako soubor zemí se sdílenými zájmy a hodnotami skomírá. Podívejme se teď na postavení Západu a hlavně USA ve světě. Vzestup Číny snížil jejich ekonomickou a politickou váhu. Nedávná historie neúspěšných válek a finančních krizí poničila věrohodnost jejich vůdců. Výběr Donalda Trumpa, muže, který tak zjevně nemá přednosti, schopnosti, vědomosti a zkušenosti očekávané u prezidenta, dále poškodily atraktivitu demokratického systému.

Zdá se, že Západ je hluboce rozdělen i vnitřně. Po celém světě lidé zkoumají budoucí úlohu USA. Zamýšlejí se, zda by nebylo moudřejší přiblížit se k Číně. Zdá se, že Donaldu Trumpovi by to nevadilo.

Dobrovolně vystoupil z Transpacifického partnerství, které mělo být alternativou k vůdčí úloze Číny. Za Trumpa se zdá, že USA opouštějí koncepci "měkké moci". Navrhovaný rozpočet ukazuje, že tato administrativa ji považuje za v podstatě prázdnou: záleží na zbraních, na diplomacii ne.

"Měkká síla" demokracie není to, co bývala. Z Donalda Trumpa udělala vůdce nejdůležitější země světa. To není dobrá reklama. Ale ve světě je mnoho v sázce. Jsou tu tři velké výzvy: prosperita, mír a společná obrana.

Pokud jde o to první, Trumpovu administrativu stále přitahuje myšlenka omezování dovozů - aspoň v dvoustranných vztazích. Protekcionistické štěkání se zatím zdá horší než skutečné kousnutí. Globalizace se ale zastavila. Bez americké podpory by to tak mohlo zůstat.

Pokud jde o mír, zůstává otázka, zda může být kontrolován Trumpův instinkt pro konflikt. Největší výzvou je vztah s Čínou. Donald Trump si zřejmě myslí, že s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem se dá jednat. Možná se mu líbí autokracie.

Asi nejvíc depresivní důsledek jeho vzestupu k moci se projevil na summitu G7 v Taormině. Pařížská dohoda o klimatu z prosince 2015 nebyla odpovědí na tuto výzvu, ale aspoň znamenala uznání toho, že změna klimatu je reálným a naléhavým nebezpečím. Teď je možná poslední šance, jak odvrátit nejhorší.

Ve shodě s mnoha republikány Donald Trump odmítá tuto hrozbu uznat. Pro něj je nemožné připustit, že by mohlo být zapotřebí silné a koordinované vládní akce. A tak odmítá jakékoli ekologické limity. Optimistické a sebevědomé Spojené státy by tuto výzvu přijaly. Bohužel, Donald Trump za tyto Spojené státy nemluví. Pokud USA odstoupí od pařížské dohody, zbytek světa musí zvážit sankce.

Je možné pohlížet na první čtyři měsíce prezidentství jako na příběh úspěšné kontroly. Je také možné se dívat na Trumpa jako na normálního republikána. Bohužel, běžní republikáni mají škodlivé nápady a může se stát, že se nepodaří Donalda Trumpa kontrolovat. Pořád to ale vypadá jako konec světového řádu vedeného Spojenými státy.