Reformy
Baštou gayů a lesbiček je kubánská Santa Clara

Transgenderově orientovaná Adela, radní v jednom kubánském městečku, si češe svou zářivě růžovou paruku. Na stěnách svého domu nedaleko Santa Clary má vedle fotografií svého přítele také snímky Che Guevary, hrdiny tohoto města, které se mezitím stalo baštou gayů, lesbiček, bisexuálů a transsexuálů na Kubě.

Tady slavný revolucionář a vůdce kubánských guerill nechal v roce 1958 za režimu diktátora Fulgencia Batisty vykolejit vlak. A právě v Santa Claře v centrální Kubě odpočívají v památníku ostatky Che Guevary a jeho soudruhů v bojích.

Nedaleko odsud leží město Placetas, kde se narodil nynější prezident Miguel Díaz-Canel, který letos v dubnu převzal otěže moci po Raúlovi Castrovi.

V posledních letech jsou však Santa Clara a provincie Villa Clara, jejímž je Santa Clara hlavním městem, známé především tím, že se staly mírovým přístavem pro lesbičky, gaye, bisexuály a transsexuály (LGBT).

Zatímco obyvatelé socialistického ostrova debatují o případném zanesení možnosti homosexuálních svateb do nové ústavy, jež má být předložena k všelidovému hlasování v únoru 2019, je město Santa Clara průkopníkem: má svůj "gay friendly" hotel a kulturní středisko Mejunje, kde se od roku 1984 konají představení takzvaných drag queens, tedy mužů stylizujících se jako slavné herečky či zpěvačky.

Asi 50 kilometrů odsud se ve městě Caibarién obléká už 28 let jako žena Adela, která se před 53 lety narodila jako José Augustin Hernández.

Avšak tato představitelka místní správy se označuje především za revolucionářku. "Jsem více revolucionář než gay a dokázala jsem to této vládě, této společnosti a mnoha homofobním vedoucím činitelům a odpůrcům," prohlašuje.

Centrum Mejunje je nazváno podle místní směsi léčivých bylinek. Bylo zbudováno na pozůstatcích hotelu a umožňuje vystoupení mladých umělců. Zahrnuje koncertní sál, divadlo a taneční parket. Vstupné stojí pět pesos (asi 100 korun).

"Když čtu návrh ústavy, uvědomuji si, že se nemýlím. Mým cílem je vybudovat místo pro všechny, ať jsou jejich preference jakékoli," říká jeho zakladatel Ramón Silverio. "První roky se na Mejunje pohlíželo jako na učiněné peklo." Pozvolna se však jeho image měnilo.

Kulturní centrum dokonce navštívil prezident Díaz-Canel, ještě než se stal prvním tajemníkem komunistické strany. Na pozvání centra tam přijel se svým synem, vzpomíná Ramón.

Nedaleko od centra provozují Saily Gonzálezová a její manžel už tři roky hotel otevřeně vstřícný vůči gayům, který je v Santa Claře první svého druhu.

Podle sedmadvacetileté Saily umožní nová ústava příliv turistů z řad LGBT. "Kdyby malý karibský ostrov, jako je Kuba, se svou složitou a rozporuplnou politikou schválil sňatky pro všechny, bylo by to opravdu ohromné," říká.

Adela právě přesídlila do Caibariénu po dvou letech strávených ve vězení: její otec, který se nikdy s její homosexualitou nesmířil, ji udal na policii kvůli něčemu jinému. Byla odsouzena.

V tomto městě, které se podle Adely vyznačuje otevřeností, pokud jde o sexuální preference, kandidovala v obecních volbách a ke svému překvapení zvítězila. Někteří konzervativní voliči jí dokonce řekli, že dají přednost lesbičce před zloději. Od té doby byla opakovaně zvolena ještě dvakrát.

Adela, která je zdravotní sestra, žije se svým druhem, zahradníkem, už 11 let.

Sní o tom, že se za něho provdá, až vejde v platnost nová ústava. "Je načase změnit všechno, co musí být změněno, jak to říkal náš vůdce Fidel," ujišťuje. A připomíná, že to byla právě dcera Raúla Castra, poslankyně Mariela Castrová, kdo jako první obhajoval tuto myšlenku.