Jak piloti bezpilotních letadel USA vedou válku

Piloti bezpilotních letounů sedí v klimatizovaných místnostech za sedmero horami od protiteroristických válek v Afghánistánu či Iráku. Své zbraňové systémy řídí s pomocí ovládacích pák a monitorů. Jejich vzdálení bojovníci vykonávají příkazy přesně - a za zlomek nákladů na stíhačky, píše list Der Spiegel.

"Dva cestující včetně cíle číslo pět vyšli z budovy," oznamuje odhmotněný hlas. "Rozumím," odpovídá žena. Sedí před počítačovou klávesnicí s pěti monitory a joysticky v obou rukou. Muž vedle ní má před sebou stejnou sestavu vybavení. "Mám na dvou predatorech osm raket a dvě bomby," hlásí. "Zbraně připraveny."

Hlavní monitor ukazuje letecký záběr na ulici přenášený živě a ze značné výšky. Dva lidé právě vycházejí z budovy, nasedají do nákladního automobilu a jedou pryč sledovaní zaměřovacím křížem na obrazovce počítače. "Tři, dva, jedna," odpočítává muž a pak stiskne červené tlačítko: "Zásah." Náklaďák v explozi mizí. "Skvělá práce," říká muž.
Celá mise trvala dvě minuty.

Šlo o "zabití nepřátelského cíle" provedené armádou Spojených států amerických na anonymním nepříteli a vykonané na dálku ovládaným bezpilotním letounem známým v technickém žargonu jako UAV nebo RPA.

Nahrávka, která je k dispozici na serveru YouTube, ukazuje tuto konkrétní misi sledovanou z pozemní stanice v USA, kde pilot a jeho operátorka snímacích systémů sedí na opačném konci světa než jejich cíl.

Celá záležitost vypadá jako počítačová hra, ovšem bez zvukových efektů.

Jenže to pochopitelně má ke hře daleko. Čím dál tím větší využívání bezpilotních letounů v boji proti al-Kajdě a Talibanu vytváří virtuální válku, v níž si bojovníci nemusejí špinit ruce - ale jejich akce jsou stejně smrtící.

"Tohle je daleko za hranicí evoluce," říká P. W. Singer, odborník na moderní vedení války z washingtonského výzkumného ústavu Brookings Institution. "Tohle je revoluce."

USA mají dva programy bezpilotních letounů řízené ze dvou velících středisek. Piloti bezpilotních letounů CIA jsou umístěni na východním pobřeží v katakombách komplexu CIA v Langley ve Virginii. Tady jsou vzdálení 11 tisíc kilometrů od afghánského hlavního města Kábulu. Piloti bezpilotních letounů spadajících pod americkou armádu jsou ještě dál na západě na vojenské letecké základně Creech v nevadské poušti, zhruba hodinu jízdy od hráčského ráje Las Vegas.

Obě střediska vypadají podobně - počítačové místnosti, které jsou sterilní, izolované a do krajnosti zabezpečené. Příslušníci 42. útočné jednotky vojenského letectva, kteří řídí bezpilotní letouny v Afghánistánu ze základny v Nevadě a většinou žijí v Las Vegas, se označují za "dojíždějící bojovníky".

Odbudou si své vojenské povinnosti pro daný den a pak jedou autem domů. A ještě si přitom stihnou vyřídit e-maily nebo odskočit na hamburger.

"Ráno společně nasednete do auta nebo chytnete autobus a jedete do práce na osmihodinovou směnu, a pak zas jedete zpátky domů," říká sedmatřicetiletý major Bryan Callahan. Z Nevady létal s bezpilotními letouny čtyři roky a nyní působí jako pobočník velitelství v Langley.

Navzdory vzdálenosti si ale piloti stejně připadají, jako by byli v první linii. "Dostane vás to víc, než byste si mysleli vzhledem k tomu, že jste v Nevadě," dodává Callahan. "Zabít někoho s pomocí RPA není jiné než zabít ho se stíhačkou F-16. Jsme si velmi dobře vědomi, že pokud zmáčkneme tohle tlačítko, někdo může zemřít. "Není to počítačová hra. Bereme to velmi vážně."

Foto: Pentagon