Obama a Medveděv v Praze. Symbolické mámení

Ve Spojených státech se odzbrojovací politika Baracka Obamy setkává s nemalou kritikou. A to nejen u republikánů, ale také v prezidentově vlastní straně. Ani nová jaderná strategie šéfa Bílého domu není ještě podle mnoha amerických komentátorů trefa do černého.

Obamovi lidé už na ní pracovali déle. Kritici v demokratické straně se také postarali o to, že vyhlášení strategie se od loňského podzimu stále odsouvalo. Mezi Bílým domem a Pentagonem putovaly stále nové a nové návrhy; k tématu se prý konalo zhruba 150 jednání.

Na konci předložila americká administrativa strategii, která jen stěží připomíná vize o světě bez jaderných zbraní, s nimiž loni na Hradčanech v Praze přišel prezident USA.

Předpokládá větší kontrolu a omezení potenciální možnosti nasazení atomové zbraně. A že Spojené státy nebudou další jaderné zbraně vyvíjet. Současně si však USA vyhrazují právo na první jaderný úder.

Vedle toho, jen jakoby mimochodem, zvýšily USA rozpočet na jadernou bezpečnost v příštím roce. To současně zvyšuje celkové zbrojní výdaje. Washington vydává na zbrojení 3,7 procenta hrubého domácího produktu. Ze schválených peněz by se měla financovat i modernizace amerických jaderných zbraní umístěných v západní Evropě.

Ukončení éry jaderných zbraní si mnozí představují poněkud jinak.

Přesto je čerstvá jaderná strategie Baracka Obamy velkým krokem. Je to třetí revize této strategie od konce studené války a první od roku 2002. Pod dojmem teroristických útoků z 11. září 2001 tehdejší Bushova administrativa jadernou politiku rozšířila.

Jak Obamova nová jaderná strategie, tak podepsání nové smlouvy START s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem v Praze 8. dubna připravuje psychologicky terén pro jaderné setkání příští týden ve Washingtonu, jehož se zúčastní šéfové států a vlád z více než čtyř desítek zemí. EU tam budou mimo jiné zastupovat jaderná Francie (Nicolas Sarkozy) a Německo (Angela  Merkelová).

Šikovné jaderné účetnictví

Nová jaderná strategie byla také podanou rukou republikánům v americkém Senátu, kteří smlouvu START s Ruskem ještě neodsouhlasili. Na nadcházející hlasování musel brát Obama ohled.

A propos START a Praha. O smlouvě už bylo v uplynulých dnech i v českých médiích popsáno mnoho papíru a z Pražského hradu jsme ve čtvrtek slyšeli od politiků mnoho vzletných slov. Faktem nicméně zůstává, že pražské podpisy Obamy a Medveděva mají hlavně symbolický charakter. Byť je lze zřejmě označit za nejdůležitější počin na poli odzbrojení za uplynulých třicet let. 

Jen stručně připomeňme, že třebaže se obě velmoci zavazují, že do sedmi let sníží jedna každá počet strategických jaderných zbraní na 1550 kusů, dokument současně umožňuje, aby si Rusko i USA ponechaly další stovky hlavic v operačním nasazení.

Dále se ve smlouvě nehovoří o tom, co se stane s tisícovými arzenály, které obě země schraňují jako rezervu v podzemních silech. V dokumentu je výslovně uvedeno, že každý bombardér se považuje za jednu (!) atomovou zbraň.

Pro příklad: jeden letoun B-52H, jichž mají Američané po světě kolem padesátky, může nést třeba dvacet jaderných hlavic.

Kritici (pražské) smlouvy upozorňují, že Kreml i Bílý dům našly elegantní způsob, jak počet zbraní zredukovat, aniž by se tak skutečně stalo. Na papíře ale vše vypadá docela hezky. 

Nabízí se přirozeně otázka, co všechno setkání Obamy a Medveděva v Praze přineslo konkrétně hostitelské zemi a celému světu.

Vlastní život jaderných smluv

Pomineme-li až 50 milionů korun (Jak se k takovým sumám dochází?), které údajně jaderná trachtace české daňové poplatníky stála (za událost označovanou jako historickou to není žádná astronomická částka), dostaneme nejednoznačnou odpověď.

Též pokud jde o to, zda harmonie v Praze vyústí v trvanlivější projevy přátelství mezi Washingtonem a Moskvou.

Vzpomeneme-li oslavovaných dohod z roku 1972, tak neukončily ani vietnamskou válku, ani nezabránily sovětské vojenské intervenci do Afghánistánu. To jen jako stručný příklad. Jaderné odzbrojovací smlouvy zkrátka dosud žily svým vlastním životem - bez hlubšího vztahu s ostatní politikou.

Strategické problémy 21. století jsou "menší", nejaderné - alespoň zatím -, ale tím více reálné. Patří k nim terorismus, piraterie, občanské války, spory o suroviny, civilizační a náboženské konflikty.

A také "bomby" v rukou těch, které vede ruka boží. Na tyto problémy nenabízí smlouva žádný recept. Přesto je ale dobrým znamením.

Foto: ruská armáda, Pentagon a Profimedia