"Ségné vin sové nou", Pane, přijď nás zachránit, zpívají tisíce Haiťanů shromážděných na předměstí Port-au-Prince Pétionvillu a odevzdávají se do vůle boží uprostřed trosek a mrtvol, které po sobě zanechalo zemětřesení.
"Můj dům se zřítil. Oba moji bratři Patrick a Gregory jsou mrtví a jejich těla stále nebyla nalezena," líčí svou situaci čtrnáctiletá Francesca. "Doufáme teď, že najdeme nějaký dům, kde by se dalo přespat. Jen dobrý Bůh nám může pomoci," pláče.
ČTĚTE TAKÉ: Haiti se vzpamatovává z prvního šoku
Na pomoc Haiti spěchá celý svět
Se svými dvaceti bratry, sestrami, sestřenicemi a bratranci strávila Francesca dnešní noc na náměstí Svatého Petra, po boku tisíců dalších Haiťanů, kteří přespávali na kusech hadrů a na tom, co právě našli.
Zvečera náměstím procházel průvod několika set lidí, kteří zplna hrdla zpívali "Sláva Bohu". "Vpřed, vojáci Kristovi, vysvobození je na blízku," volali francouzsky a tloukli se do loktů a kolen rukama.
Radostné procesí ostře kontrastovalo s troskami všude kolem a mrtvolami spočívajícími v ulicích. Jeden z věřících, dvacetiletý Samuel Maxilis, popisuje zemětřesení o síle sedmi stupňů Richterovy škály, které v úterý pozdě odpoledne zasáhlo aglomeraci haitské metropole. "Všude padaly celé bloky betonu. Lidé plakali. Vylezl jsem na jakousi nádrž, abych zachránil své bratrance. Můj dům se zbořil, nemůžu v něm žít," říká mladý muž, jenž sní o tom, že odjede na Kubu studovat medicínu.
Země, co nepoznala šťastné chvíle
O něco dále se na schodišti kostela Svatého Petra modlí malá skupina v kreolštině: "Pane, přijď nám na pomoc, Amen."
Celita Saint-Jeanová se k nim připojila, aby u nich nalezla trochu útěchy. "Spojení bylo obnoveno před hodinou. Dozvěděla jsem se, že moje sestra a její syn jsou pohřešováni," šeptá padesátiletá učitelka. "Na jejich dům spadla vedlejší vysoká budova. Nenašli je. Nevíme, zda jsou mrtví. Čekám, až se rozední, a půjdu je hledat," říká.
V centru Port-au-Prince, které se změnilo v uprchlický tábor, žádají tisíce lidí zoufale vodu, jídlo a léky. Usídlili se na hlavní třídě Champ de Mars nedaleko prezidentského paláce, který se zřítil.
Milien Roudy přišel s manželkou a dvěma dcerkami. Spí tu na zemi a již 24 hodin nepozřeli ani sousto. "Haiti je země, která nepoznala šťastné chvíle," běduje.
K TÉMATU: Lidem z Haiti můžeme pomoci, zemi ne, říká Martin Zamazal
Špinaví, ranění a zoufalí uprchlíci si jak mohli postavili stany z kusů látek, které našli. Spojeni v neštěstí vyprávějí své příběhy. V podstatě jsou stejné: zborcené domy, příbuzní mrtví nebo pohřbení pod troskami, bloudění po městě. Všichni pozorují nebe v naději, že spatří letadla s mezinárodní pomocí.
Peníze nedávejte vládě
"Jestli nám chce mezinárodní společenství opravdu pomoci, mělo by nám dávat peníze přímo, ne vládě," zdůrazňuje James, který se stará o tábor asi padesátky lidí. Za pomoci bratrů se tento jednadvacetiletý student pustil do rabování jednoho supermarketu, kde sebral rýži a vodu. Tu přiděluje po kapkách příbuzným za závistivého pohledu ostatních rodin, které už druhou noc nebudou mít co jíst.
"Za více než 24 hodin nám nikdo, ani OSN, ani žádný úřad, nedal ani sklenici vody," prohlašuje haitský úředník Clément.
Ulice je cítit prachem a močí. Hodiny míjejí, teplota stoupá a situace se zhoršuje. Někteří chodí pít špinavou vodu z veřejných fontán. "Tábory nejsou dobře vybaveny, protože pomoc nepřichází, a my máme strach spát ve zborcených domech. Jestli začne pršet, bude to hrozné. Nemáme kam jít," říká třicetiletá zdravotní sestra Clarisse.
Skupina starců posedávajících na židlích zachráněných z trosek otupěle hledí na zástupy raněných, zmrzačených a plačících Haiťanů, které kolem nich procházejí. "Když vidíme tolik mrtvých dětí, myslíme si, že se osud spletl, myslíme si, že jsme to měli být my, kdo měl zemřít," říká pětasedmdesátiletá Fortune Mynussová.
Foto: ČTK/AP, Profimedia.cz
