Kauza Jeruzalém
"Vystřelím a uvidím, co to udělá," hodnotí politolog Trumpův krok

Americký prezident Donald Trump oznámí po 19. hodině, že Spojené státy uznávají Jeruzalém za hlavní město Izraele. Ze světa už od rána zaznívá kritika tohoto rozhodnutí a německé ministerstvo se dokonce vyjádřilo, že očekává vypuknutí násilností v Jeruzalémě, pásmu Gazy a na západním břehu Jordánu. TÝDEN.CZ se zeptal politologa Jana Kubáčka, co Trumpa k takovému kroku vedlo, a zda považuje vznik konfliktu za reálný.  

Proč si myslíte, že se Donald Trump rozhodl, že uzná Jeruzalém za hlavní město Izraele?

Mně se zdá, že Donald Trump nemá žádné jiné řešení a opatření v otázce Blízkého východu, a tak místo toho, aby se věnoval znormalizování vztahů, ač tam je to záležitost na desetiletí, tak vlastně udělá jenom tady to gesto. Ale to gesto problémy spíše znásobí, než aby je uklidnilo. Takže mám pocit, že vsadil spíše na určitou symboliku, něco, co ho příliš nestojí, jeden podpis nebo určitý akt. Tento krok samozřejmě na nějaký čas zase zablokuje jakoukoliv debatu. Až se tak trochu zdá, že si od toho slibuje vynoření nové otázky v zahraničních vztazích a "uspání" jedné oblasti, kde se tímto krokem všechno zazdí zase na několik let. Takže je to řešení ve smyslu "vystřelím a uvidím, co to udělá".

Může tímto krokem sledovat nějaké výhody pro USA?

Částečně to možná zaktivizuje izraelské lobby v USA, ale nejsem si jistý, co to udělá krátkodobě s americko-arabskou obchodní bilancí. Ve výsledku to spíše vygraduje konflikty v Libanonu, Sýrii a v Egyptě a dá se očekávat, že to zase vyhrotí americko-íránské vztahy. Rozhodně to v podstatě ničemu nepomůže, není to stabilní řešení.

Německé ministerstvo očekává po americkém uznání Jeruzaléma za hlavní město vypuknutí násilností v Jeruzalémě, pásmu Gazy a na západním břehu Jordánu. Považujete to za reálné?

Ano, dá se očekávat, že se odehraje nějaká snaha demonstrovat a pokusit se vytvořit pokračování intifády (arabský výraz pro povstání), symbolicky odmítnout statut Jeruzaléma jako hlavního města státu Izrael. Je to téma na výsost symbolické, jedno z nejsymboličtější pro všechny zúčastněné státy Blízkého ale i Středního východu. Bude následovat demonstrativní omezování diplomatických styků, aby mnohé arabské země demonstrovaly nesouhlas s tímto krokem. Dá se očekávat, že se do toho zapojí i některé iniciativy v USA a dalších státech, aby demonstrovaly na jedné straně vítězství izraelské myšlenky a na straně druhé tu nespokojenost, nenávist a nesouhlas.

Takže by to mohlo znamenat dokonce poslední kapku k vypuknutí nějaké války?

Nemyslím si, že nutně války, ale ostatní země na to budou reagovat a mohou to pojmout silově. Je tady pásmo Gazy, na západním břehu Jordánu islámské organizace Hamás a Fatah, dále několik ortodoxních skupin na izraelské straně, vyhraněné lobbistické organizace jak arabské, tak izraelsko-židovské ve Spojených státech i jiných zemích, takže počítám, že všechny tyto síly začnou organizovat demonstrace odmítání. Mezi Izraelem a jeho sousedy by mohlo dojít k obnovení bojů a celé to budou vyostřovat arabské státy. Předpokládám, že arabské země začnou povolávat velvyslance na konzultaci domů, aby demonstrovali nesouhlas s tímto krokem. Klidu to tedy rozhodně nepřidá.

Myslíte si, že by mělo být postavení Jeruzaléma součástí definitivního řešení konfliktu mezi Izraelci a Palestinci?

To už je dneska složité, protože řada kroků je naprosto nevratných, ať už je to otázka návratu k hranicím z roku 1949, což je naprosto neprosaditelné. Mám pocit, že vzniklo další téma, aby se vzájemně vyjednavači vlastně nemohli dohodnout. Zdá se mi, že pro všechny zúčastněné strany je ta "nedohoda" a neschopnost kompromisu svého druhu ideální, protože mohou před svými voliči demonstrovat, že oni dělají maximum a druhá strana je neschopná.

Takže jim tato situace permanentního konfliktu vlastně vyhovuje?

Na mě to dělá dojem, že to politikům nahání potřebné voličské hlasy a opodstatňuje to jejich stávající politickou situaci. Nenutí je to k přehodnocení, k nějakému reformismu, netlačí je to k rozvoji občanské vybavenosti a ke zcivilnění zázemí a režimů, které tam jsou. Platí to jak pro západní Jordán, pásmo Gazy, skupiny státu Izrael, tak i pro sousední státy, Libanon, Jordánsko, Sýrii a Egypt.