"Jak to, že jmenovka na vašem kufru nesouhlasí se jménem ve vašem pasu? Balil jste si kufr sám? Měl jste ho stále na očích? Jaký je důvod vaší návštěvy v Izraeli? Setkal jste se s Palestinci?" Dotěrné vyptávání na letišti může být nepříjemné. Své zážitky z letiště v izraelském Tel Avivu líčí zpravodaj agentury APA.
Jednou se takové dotazování protáhlo na více než hodinu a půl. Bezpečnostní pracovnice nemohla pochopit, jak je možné, že německý turista mluví plynně hebrejsky. Nakonec jí řeknu: "Když jsem byl ještě mladý a hezký, střídal jsem v postelích jednu Izraelku za druhou. Tak jsem se naučil hebrejsky v nočních kurzech." Mladá žena zrudne až po kořínky vlasů a uražená se rozběhne ke svému nadřízenému.
Ten se mě zdvořile zeptá anglicky: "Mluvíte hebrejsky?" Zalžu: "Ani slovo." Proč prý jsem tedy urazil jeho kolegyni? "Protože jsem už nedokázal najít žádnou rozumnou odpověď na její hloupé otázky."
ČTĚTE TAKÉ: Pro muslimy zvláštní lety nebo svěrací kazajky...
Terorista chtěl odpálit letadlo mířící do USA
Muž je spokojen a nalepí na mou cestovní brašnu bezpečnostní nálepku. Hebrejsky se ho zeptám, co mělo to divadélko znamenat. Zasměje se: "Prověřujeme, jestli není cestující nejistý, nebo nemá strach. To je pro nás potenciální terorista." Taková je celá filozofie izraelských bezpečnostních kontrol. "Lidé ve stresu se chovají jinak. Dá se na nich rozpoznat strach a nervozita," říká Rafi Ron, bývalý bezpečnostní šéf letiště Ben Gurion u Tel Avivu.
Při příjezdu k letišti se bezpečnostní pracovník ptá taxikáře, odkud pochází. O pár metrů dál stojí jeho kolegové s prsty na spoušti svých zbraní. Při sebemírnějším arabském přízvuku musí taxikář zajet s vozem na odstavný pruh. Všechno je prohledáno. Na přední sklo mu přilepí číslo, nálepka se stejným číslem zdobí i pas cestujícího.
Několik set metrů dál parkuje na straně auto se žlutými blikačkami, dvěma muži a běžícím motorem - připravené kdykoliv vjet do cesty taxíku. Před vchodem do terminálu postávají nenápadní muži ve vyboulených vestách a zkoumavě si prohlížejí každého cestujícího. A uvnitř čeká "výslech".
"Znáte přece tu historku o snoubence jistého Palestince, která chtěla navštívit jeho rodinu na obsazeném území. Britka ve vysokém stupni těhotenství neměla ani tušení, že ten muž přibalil do jejího kufru gramofon s výbušninou a výškoměrem." Ten příběh z roku 1986 člověk slyší pokaždé znovu, když se bezpečnostní pracovníci omlouvají za své vtíravé otázky.
Ve Frankfurtu si cestující nesmějí vzít s sebou kuchyňský nůž ani v podaném zavazadle. Boty mu speciálně prosvěcují. Tekutiny se zabavují. Něco takového na "nejbezpečnějším letišti světa" neexistuje. V Tel Avivu se kufry rutinně prosvítí, podrobněji se ale prohlížejí jen namátkově.
Zatímco Američané a Evropané věří, že dokážou zajistit bezpečnost v letadlech s pomocí tělesných skenerů, kontroly zavazadel a detektorů kovů, Izraelci sázejí především na psychologii. Bez ostychu jsou zvlášť a velmi důkladně kontrolováni pětadvacetiletí, osaměle cestující muži a zvláště Arabové nebo pasažéři s razítkem arabských zemí v pasu, a to podle motta: "Ne každý muslim je terorista, ale (téměř) každý terorista je muslim".
Neúspěšný nigerijský atentátník by se prý při izraelských metodách na palubu letadla nedostal, protože s příslušnými seznamy (podezřelých a nežádoucích osob) jsou už po zakoupení letenky porovnávána dokonce i jména izraelských cestujících. Smích teď vzbuzuje nové nařízení, které vyplynulo jako poučení z vánočního případu nad Detroitem: cestující se nesmějí půl hodiny před přistáním halit do přikrývek. "Tak se prostě odpálí tři čtvrtě hodiny před přistáním..." říká Izraelka kroutící nevěřícně hlavou.
V terminálu berlínského letiště Schönefeld jsem slyšel hebrejský radiogram: "Koukni, co se hýbe v křoví." Izraelci hlídkují před přistáním a startem svých strojů kolem letišť v cizině.
V listopadu 2002 se v keňské Mombase nezdařil pokus sestřelit izraelský dopravní letoun. Raketa startující stroj jen těsně minula. Jeden můj přítel v tom letadle tehdy seděl a znal se s pilotem: "Prozradil mi, že izraelští piloti na letištích považovaných za riziková používají na vlastní pěst jinou startovací dráhu, než je určeno. Tato troufalost nám v Mombase zachránila život."
Foto: Wikipedia a Profimedia
