Plenární zasedání čínského parlamentu schválilo změnu ústavy, z níž bude vyškrtnuta klauzule omezující výkon funkce prezidenta na deset let. Podle očekávání hladce prošel návrh Čínské komunistické strany, který posílí pozici současné hlavy státu Si Ťin-pchinga. Ten bude moci nyní vládnout neomezeně.
Ústava dosud omezovala výkon funkce prezidenta a viceprezidenta na dva po sobě následující mandáty, tedy na na deset let. Vládnoucí komunistická strana minulý měsíc podala návrh na vyškrtnutí příslušné klauzule z ústavy, delegáti plenárního zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu) o něm hlasovali.
Návrh prošel podle očekávání hladce. Jak uvedla agentura Reuters, od bezmála 3000 delegátů získal jen dva hlasy proti, tři delegáti se hlasování zdrželi.
Schválení ústavní změny umožní prezidentovi Si Ťin-pchingovi setrvat ve funkci i po vypršení druhého funkčního období v roce 2023.
Komentátoři i zahraniční agentury v prvních reakcích poukazují zejména na to, že vyškrtnutí omezující klauzule z ústavy představuje konec snah zabránit v Číně diktaturám, jako byla v 60. a 70. letech ta pod vedením Mao Ce-tunga. Čína se tímto krokem zařadila do globálního autokratického klubu po bok Ruska, Zimbabwe, Severní Koreje a dalších zemí, napsala agentura AP.
"Znamená to největší ústup zpět v čínském právním systému od éry reformy a otevírání země v 80. letech," soudí nezávislý politický komentátor Čang Li-fan působící v Pekingu. "Obávám se, že se to všechno v budoucnu zapíše do naší historie," řekl agentuře AP.
Vyjádřil zároveň podiv nad zapsáním prezidentovy osobní politické filozofie do preambule ústavy a nad formulacemi, které vyzdvihují vůdčí úlohu Čínské komunistické strany.
"V současné době je výjimečné najít zemi s ústavou, která vyzdvihuje ústavní pozici některé jednotlivé politické strany," řekl Čang.
Po tisíciletí byla doživotní vláda jednotlivce standardem mezi králi a panovníky. Od Zimbabwe po Irák a Severní Koreu ale moderní autokrati často uvrhnou svou zemi do ekonomické stagnace, politické dysfunkce a války, konstatuje AP.
"Projevuje se u nich tendence k nevypočitatelným a občas nemoudrým politickým rozhodnutím," napsala v e-mailu této agentuře politoložka Erica Frantzová, která na Michiganské státní univerzitě studuje diktatury. To podle ní zahrnuje také "agresivnější zahraniční politiku" a větší pravděpodobnost války.
Si Ťin-pching se dostal do čela strany koncem roku 2012 a soustředil od té doby ve svých rukou tolik moci, jako žádný jiný čínský vůdce nejméně za posledních 25 let. Prezidentem je od března 2013. Západ a čínská opozice prezidenta kritizují, že jeho působení v čele země je provázeno návratem kultu osobnosti kolem hlavy státu a také posílením represí vůči obráncům demokracie a lidských práv.
V Číně je prezident stále nesmírně populární, mimo jiné díky svému nesmlouvavému tažení proti korupci. Proti plánu na jeho možné doživotní vládnutí ale vystoupila řada lidí na internetu, kteří varovali před nástupem diktatury ve stylu KLDR a návratu k éře Mao Ce-tunga.
