Počet Japonců, kteří se dožijí sta a více let, se za posledních šest let zdvojnásobil a letos přesáhl 36 tisíc. Podle odhadů OSN by v Japonsku mohlo do roku 2050 žít až milion stoletých. Ke konci září bude v Japonsku podle ministerstva zdravotnictví a sociální péče žít 36 276 lidí starších sta let, z toho 86 procent tvoří ženy.
Největší podíl stoletých v běžné populaci je na Okinawě (viz story v rámečku), kde žije 61 lidí starších sta let na sto tisíc obyvatel.
Na Okinawě žije také nejstarší Japonka, které je 113 let, nepřeje si však zveřejnit své jméno. O rok mladší je nejstarší Japonec Tomodži Tanabe z prefektury Mijazaki v jižní části ostrova Kjúšú.
Japonsko patří k zemím s nejvyšší průměrnou délkou života, což se přičítá zdravému stylu stravování, bohatému na ryby a rýži. Ženy se v průměru dožívají 86 let, muži 79. Rostoucí délka života však znamená další výdaje pro už tak přetížený japonský penzijní systém.
Tajemství ostrova staříků Nikde na světě nežije tolik kmetů jako na japonské Okinawě |
Pro vědce zkoumající tajemství dlouhověkosti je ostrov Okinawa nefalšovaným rájem. Ze sta tisíc obyvatel se tu dnes v průměru 61 dožívá sta let. Nejvíce superkmetů, celý tucet, žije ve vesnici Ogimi. -pp- |
Vědecký tým profesora Makata Suzukiho se věnuje stoletým na ostrově Okinawa už od roku 1976 a za tu dobu zkoumal sedm set lidí. Základní otázka je prostá: Proč se zdejší obyvatelé dožívají tolika let? Letos v srpnu začalo další kolo výzkumů, které jsou svou délkou a rozsahem ojedinělé. Situaci vědců ulehčuje fakt, že tu Japonci roku 1979 zavedli registry obyvatel, takže není jako jinde ve světě nutné nejprve zkoumat, zda konkrétní člověk je opravdu tak starý, jak tvrdí. Dlouhověkostí je Okinawa známá dlouho. Už Číňané v 15. století jí říkali ostrov nesmrtelných. Od Itokazuové se tým výzkumníků vydává pozdravit dobré známé na jedno z polí u vsi Ogimi na severu ostrova. Vítá je skupinka pracujících a usměvavých žen ve věku 85-97 let. Žurnalistům doprovázejícím vědce gerontolog Craig Willcox zdůrazňuje, že právě pocit štěstí je jedním z faktorů ovlivňujících dlouhověkost. Odborníky i místní "metuzalémy" čeká mnohatýdenní rituál: EKG, měření tlaku, rozbory krve, dlouhé dotazníky, zkoumání stravovacích zvyklostí, sociálních podmínek, rodinných vztahů... Zvídaví vědci nechtějí opomenout nic, co by jim mohlo pomoci odhalit tajemství zdejšího pramene mládí.
"Celý život tu pracuji, nikdy jsem nemyslela na odpočinek, hlavní je životní rytmus," říká Uši Okušimová (101), která je pro svou čilost a humor miláčkem novinářů. Vstává ráno v šest, trochu si zacvičí a potom jde z práce do práce. Večer si dopřeje dvě tři štamprlata domácího bylinného likéru. Vychovala šest dětí, muž jí padl ve druhé světové válce a o mnoha pravnoučatech už ztratila přehled. Nikdy nebyla v nemocnici, přeje si žít dlouho aktivně a bez dlouhého trápení zemřít. Vedle pohybu jsou důležitými faktory pro udržení mladého ducha i těla sociální kontakty a pocit vlastní potřebnosti. To na Okinawě a v Japonsku vůbec není problém. Rodiče a prarodiče jsou ve zdejších rodinách tradičně ctěni, společenská hodnota seniorů s věkem roste, zatímco v západním světě je tomu obvykle naopak. Důležitou oslavou jsou na Okinawě 97. narozeniny. Od této chvíle se prý člověk vrací zpátky do dětství.
A to ostatní? Podle propočtů vědců konzumoval průměrný starý člověk v životě v malých porcích osmnáct druhů potravin denně: 78 procent tvoří rostlinné produkty, z nich pak třetinu zelenina, třetinu celozrnné pečivo, 11 procent ryby, pouhá tři procenta vepřové maso a vejce a dvě procenta mléko a mořské řasy. Lidé na Okinawě mají heslo, že žaludek má být plný jen na osmdesát procent, což podle profesora Suzukiho potvrzují výzkumy u jiných živočichů, podle nichž na prodloužení života působí blahodárně lehká podvyživenost. Za nejhorší metlu pro ostrov považují okinawští staříci jídelní a společenské zvyklosti importované vojáky USA, kteří tu mají velkou základnu: hamburgry, hranolky, bílou rýži, vysedávání u televize a málo pohybu.Foto: Profimedia
