Od roku 1949 vedla barmská vojenská vláda válku na východě země proti převážně křesťanské menšině Karenů, kteří po staletí obydlovali také deltu řeky Iravadi. Nyní se karenští představitelé a humanitární pracovníci obávají, že 60 let starý konflikt může být jedním z důvodů, proč barmská vláda některým lidem postiženým cyklonem Nargis pomáhá a jiným na jihu země ne.
Až polovinu obyvatel v deltě Iravadi tvoří Kareni, které může vláda nechávat bez pomoci, napsal list The Christian Science Monitor.
"Etnicita je jedním z důvodů, proč vláda blokuje mezinárodní pomoc mířící do delty," říká v Thajsku David Tharckabaw, generální tajemník Karenského národního svazu (KNU). "Mnoho Karenů jsou rybáři či zemědělci žijící v nejhůře postižených oblastech."
ČTĚTE TAKÉ: Kareni, zapomenutí bojovníci proti barmské juntě
Zaměstnanci humanitárních organizací zmiňují nepotvrzené zprávy, podle nichž byli na lodích z delty Iravadi evakuováni etničtí Barmánci, zatímco Kareni museli zůstat. Podle Tharckabawa neexistuje způsob, jak odhadnout, kolik lidí mezi Kareny při řádění cyklonu zahynulo.
Ale na základě "undergroundové komunikace s karenskými představiteli v deltě" a také na základě fotografií a nahrávek, které do Thajska posílají, se obává, že obětí může být až půl milionu.
Mnoho Karenů podle jeho slov žilo na malých ostrůvcích či v přímořských oblastech, které smetla vlna, již cyklon Nargis 3. května zvednul a poslal proti proudu řeky Iravadi.
Mezinárodní humanitární skupiny odhadují, že celkový počet obětí v Barmě může být až 100 tisíc, ale varují, že počet mrtvých dramaticky stoupne, pokud se pomoc nedostane na místo včas. "Barmská junta si zahrává se životy lidí a využívá potravinovou pomoc ke svým vlastním cílům," tvrdí Tharckabaw.
"Znepokojují nás zprávy o diskriminačních praktikách v oblasti delty, které hovoří o tom, že někdo dostává pomoc dříve," říká Benjamin Zawacki, který tuto záležitost z thajského Bangkoku prošetřoval pro Amnesty International. "Tyto zprávy jsou v souladu s minulými praktikami vojenského režimu.
Toto je opravdu základní problém humanitární pomoci. Pokud nejsou na místě zahraniční pracovníci humanitárních organizací, pak je problematické nechávat vojáky rozdělovat pomoc."
Problém podle humanitárních pracovníků spočívá i v tom, že armáda považuje sebe sama za speciální, oddělenou třídu, která je nad všemi - a proto jako první zajišťuje pomoc sama pro sebe. Šance na přežití pak může záviset na tom, jaké vazby na armádu člověk má.
Některé agentury tvrdí, že barmská armáda si pro sebe vybírá nejlepší část pomoci a rozděluje méně kvalitní, anebo třeba už hnijící potraviny.
Na vlně rostoucí kritiky za maření humanitárního úsilí souhlasila barmská vojenská vláda, že přijme dodávky pomoci od OSN a cizích zemí, ale všeobecně odmítá pustit do Barmy zahraniční humanitární pracovníky, kteří by na rozdělování pomoci dohlíželi.
Dopravu potravin a dalších zásob do nejpostiženějších oblastí ale komplikují logistické problémy, špatná infrastruktura a omezení uvalená juntou. Pomoc se tak hromadí na letišti v Rangúnu, zatímco lidé, kteří přežili cyklon, se tísní v buddhistických chrámech či táboří pod širým nebem, pijí špinavou vodu kontaminovanou mrtvými lidskými těly a zdechlinami zvířat. Jídla a léků se všeobecně nedostává.
"Tento druh tragédie, v takovémhle rozsahu zkázy často lidi spojí," říká Pamela Sitková, regionální mluvčí organizace World Vision. "Pak často nezáleží na tom, odkud kdo je. Lidé umírají a drží pohromadě. Když nedostávají pomoc a snaží se přežít, pak mohou vypuknout nepokoje," dodává.
Mezi etnické skupiny žijící v deltě patří kromě Karenů a Barmánců také Monové a muslimští Indové. Ve městech v deltě žije asi deset procent bohatých čínských obchodníků, kteří se nyní pravděpodobně pokusí přesídlit do Rangúnu a pokračovat ve svém podnikání tady. "Oni se můžou přestěhovat do Rangúnu, protože jsou bohatí," říká Mjou Kchin, obchodník, který v deltě ztratil většinu své rodiny.
"Ale chudí lidé, jako jsou Barmánci nebo Kareni, ti to udělat nemohou, Nemají přátele ani peníze."
Foto: Reuters a AP
