Europarlament rozhodl, Barroso dál povede komisi

José Manuel Barroso bude i dalších pět let předsedou Evropské komise, instituce navrhující unijní legislativu. Evropský parlament zvolil jediného kandidáta většinou 382 hlasů.

Dnešní hlasování završilo dlouhé měsíce, kdy se Barroso snažil přesvědčit šéfy evropských vlád a europoslanecké frakce, že je jediným vhodným kandidátem.

Úspěšným vyjednáváním a mnoha kompromisy dosáhl toho, že byl při dnešní volbě jediným kandidátem. Přesto 219 poslanců hlasovalo proti němu a dalších 117 z celkem 718 přítomných poslanců se hlasování zdrželo. Proti hlasovali především socialisté.

ČTĚTE TAKÉ: Den D pro Barrosa. Bude další pět let šéfovat unii?
                        Barroso sbírá hlasy europoslanců, kde se dá

Podařilo se mu tak získat i absolutní většinu hlasů, protože celkem je v Evropském parlamentu 736 poslanců. Absolutní většina je pro Barrosa jako předsedu Komise důležitá, aby mohl pohodlně prosazovat své legislativní návrhy. Členové parlamentu totiž nemohou sami navrhovat unijní směrnice a nařízení, Komise naopak v několika oblastech potřebuje souhlas parlamentu. Obě insitutuce tedy musí velmi úzce spolupracovat.

"Považuji to za nesmírnou čest a nesmírně mě to dojímá," řekl Barroso v projevu po svém zvolení s tím, že chce spolupracovat se všem politickými seskupeními, která usilují o "jednotnou Evropu".

Trochu panákovitý Barroso málokdy mluví na jiné než politické téma. Vyjadřuje se opatrně, i proto se mu říká mistr konsenzu. Díky této pověsti se udrží na další pětileté období.

Barroso se narodil v roce 1956 v Portugalsku. Svou politickou kariéru začal jako maoista v náručí undergroundové radikální levice. Impulsem pro jeho mladistvý radikalismus prý bylo zmlácení jeho oblíbeného učitele v době autoritářského režimu Marcella Caetana. Zřejmě nejpozoruhodnější Barrosovou epizodou této doby byla krádež nábytku z úřadovny rektora lisabonské právnické fakulty.

Reformista, ne revolucionář

Na počátku osmdesátých let se posunul do pravého středu, kde už také zůstal. Byl portugalským ministrem zahraničí a v letech 2002-04 premiérem, který spolu s Británií a Španělskem podpořil americkou invazi do Iráku.

Barroso je považován za ekonomického liberála, který odhodlaně brání principy volného trhu bez bariér. On sám se označení liberál brání.

„Jsem reformista, ale ne revolucionář. Jsem centrista, ale žádný fundamentalista bojující za volný trh," prohlásil před několika lety.

Právě on plamenně brojil proti nebezpečným protekcionistickým tendencím, které zejména v důsledku ekonomické krize doléhaly především z Francie Nicholase Sarkozyho.

I ve svém programu pro svůj další mandát se zavázal neohroženě bránit evropský jednotný trh. 

Před pěti lety kompromisní volba

Barroso se do čela evropské politiky vyšvihl před pěti lety, kdy se stal při hledání předsedy Evropské komise kompromisní volbou. Británie tehdy zablokovala belgického premiéra a evropského federalistu Guye Verhofstadta.

Barrosovi pomohlo i to, že je pozoruhodným lingvistou, který mluví pěti jazyky.

Šéfem evropské exekutivy se stal ve velice zajímavý, ale zároveň změnám nepřející čas. Těsně před nástupem jeho „vlády" se Evropská unie rozšířila o nových deset členů a zejména ve starých členských zemích převládla rozčarovaná nálada z příliš velké a tedy hůře kontrolovatelné unie.

Barrosovi se vyčítá, že se za jeho šéfování komise dostala příliš do područí vlád členských států. Kritici mu vytýkají nedostatek vize, která by Evropskou unii dokázala posouvat dál. Kritizují ho, že nedostatek regulace pomohl prohloubení ekonomické krize v Evropě.

Jak kritici, tak příznivci se shodnou, že Barroso je především pragmatický politik, který si uvědomuje, že se bez snahy o kompromis v sedmadvacetičlenné unii nikam příliš neposune.

Foto: archiv EK, Reuters