O pokažené pověsti a čekání na europrezidenta

Ještě před pádem české vlády některé evropské noviny psaly, že české předsednictví je jasným důkazem toho, že by měl existovat stálý prezident Evropské unie. Ten by totiž zajistil kontinuitu minimálně na rok a půl. Členské státy EU by se nemusely nyní bát, jestli vůbec mají nějaké vedení a co vlastně vzhledem k těžko čitelné situaci v České republice bude.

Nyní toto volání po permanentním reprezentantovi, nezávislém na nejistém větru domácí politiky, ještě více zesílilo. Zpočátku mě tyto postoje trochu iritovaly. Češi si totiž v čele unie zatím nevedli špatně. Stroj, který pohánějí stovky nadšených diplomatů a úředníků, šlapal bez větších problémů. Šéf padlé vlády Mirek Topolánek zvládl svůj první summit také bez větších zaškobrtnutí. Den před vyslovením nedůvěry pak české předsednictví dokázalo vyjednat hned několik klíčových dohod, například o liberalizaci trhu s energetikou.

ČTĚTE TAKÉ: Světový tisk o Česku: Průšvih. Hůř už to nejde
                        Komise Česku věří. Předsednictví však bude slabší

Nyní se už všem těm škarohlídům tolik nedivím. Kdo by chtěl být rukojmí nevyzpytatelnosti české politiky? Tím spíš, když se nyní Česko ocitlo v rukou guru zaslepeného euroskepticismu Václava Klause, který neposlouchá názory ostatních stejně, jako to on sám s gustem vyčítá svým ideovým odpůrcům zejména v Evropském parlamentu.

Je škoda, že svým konáním dáváme za pravdu pochybovačným hlasům zejména francouzským, že nové členské země jsou stále jaksi nevyspělé, těžko předvídatelné, a proto si tu naši unii budeme raději řídit sami. Bez ohledu na to, co jsme si mohli o právě svržené vládě myslet, horší pověst si Česko nemohlo alespoň uprostřed Evropy vybudovat.

A to bez ohledu na argumenty, že už se předsednické vlády měnily i v minulosti. Celá situace ublížila i ostatním nováčkům v unii.

Krize je globální, ale Čechům je blíž Praha

Do jisté míry chápu, proč čeští komentátoři píšou, že nyní po pádu vlády ani tak nesejde na předsednictví v EU, ale na tom, zda se bude dařit konkrétními opatřeními bojovat s ekonomickou krizí. Čtenářům novin jsou nepochybně bližší opatření, o kterých se rozhoduje jim co možná nejblíž, tedy v Praze. Co nám sejde na tom, co si myslí za hranicemi...

ČTĚTE TAKÉ: Potvrzeno: Topolánek podá demisi až ve čtvrtek
                        Politologové: sestavení vlády bude extrémně obtížné

Víme přeci, že krize je globální, a pokud se nezačne dařit sousedům, ani nám se výrazněji nezablýskne na lepší časy. Jako předsednická země měla Česká republika nevídanou možnost zasahovat do diskusí, jakou strategii při boji s krizí zvolit. Velmi správně apelovala na to, že je třeba postupovat koordinovaně, respektovat pravidla a nenechat se unést lákadlem protekcionismu.

Teď je tak oslabena, že ji málokdo bude brát stejně vážně. Mirek Topolánek může do nekonečně opakovat, že chod unie nebude narušen. Málokdo tomu opravdu věří. Vláda, která nemá legitimitu, nemá váhu, a to tím spíš, když má řídit ostatní. A tak si jen představuji, kdy se plnou parou na scénu přisune ten, kdo Čechům nevěřil od počátku, francouzský prezident Nicolas Sarkozy.

Foto: Reuters