Volker Pawlowski není žádný filozof. Ale ve svém berlínském skladišti zaplněném betonovými fragmenty berlínské zdi, úhledně uloženými v bednách od banánů, přemítá podnikatel nad tím, že člověk nemůže žít jen z téhle proslulé relikvie.
"Umřel bych hlady, kdybych to zkusil," tvrdí a rozhlíží se po skladu, v němž také prodává třpytkami poseté pohlednice a trička s dalšími berlínskými turistickými atrakcemi.
ČTĚTE TAKÉ: Berlínská zeď letos spadne znovu. Tentokrát jako domino
Poslední smrt na berlínské zdi. Stalo se před 20 lety
Dvacet let po pádu betonové bariéry, která za komunistické éry rozdělovala Berlín na dvě části, Pawlowski stále ještě nabízí větší či menší kusy zdi jako suvenýry.
Na úvod letošních vzpomínkových slavností plánovaných na 9. listopadu připomenou čelní němečtí představitelé dvacátého výročí pádu zdi, která byla součástí železné opony, emotivně laděnými projevy. Ale bývalý německý stavební dělník Pawlowski je, pokud jde o nejnenáviděnější symbol studené války, pragmatik.
"Pro mě je tahle zeď artikl jako každý jiný. Je to byznys," vysvětluje Pawlowski, stojící uprostřed tisíců kousků zdi s nasprejovanými graffiti, srovnaných podle velikosti.
Těžce opevněnou, asi 160 kilometrů dlouhou zeď mezi východem a západem Berlína začaly jednotky východoněmecké Národní lidové armády stavět v srpnu 1961. Podle oficiálního zdůvodnění měla zajistit větší kontrolu hranice a zamezit pronikání protisovětských živlů do NDR. Hlavním důvodem byla ale snaha zabránit emigraci východních Němců na Západ.
Proražena byla v noci 9. listopadu 1989. Stovky lidí přezdívaných Mauerspechte (datli zdi) postupně z její západní strany perlíky odsekávaly pestrobarevné kusy.
Tato noc odstartovala měsíce euforie, pád komunismu - a pro Pawlowského, který pracoval na západní straně, lákavou příležitost. Teď je dodavatelem asi devadesáti procent reliktů ze zdi, které se prodávají v berlínských obchodech se suvenýry.
Vystačí na desetiletí
"Tenhle nápad jsem dostal, když jsem na bleším trhu zahlédl člověka prodávajícího kusy zdi. Prostě jsem si pomyslel, že bych to uměl lépe," vzpomíná dvaapadesátiletý Pawlowski.
Marketingem nejdekorativnějších fragmentů berlínské zdi byla pověřena východoněmecká společnost zahraničního obchodu Limex. Podle historiků bylo statisíce kousků nabídnuty v aukcích v Berlíně, Paříži a Monaku.
Pawlowski se zajímal o zbylé kusy a začal prohledávat berlínská recyklační střediska. "Nebylo to těžké. Všude jich byla spousta," říká. Nakonec získal asi 300 metrů zdi, přičemž každý segment byl vysoký 3,5 metru a vážil 2,6 tuny. Odmítl ale prozradit, kolik za ně zaplatil.
Teď má Pawlowski, jehož manželka a dcera mu s byznysem pomáhají, dost pozůstatků zdi na to, aby mu vystačily na desetiletí. Prodej betonových dílů prý ale tvoří jen asi pětinu jeho obchodování se suvenýry. Poptávka po jeho zboží je stále ještě vysoká, zákazníci jsou teď ale náročnější.
"Nejdůležitější je obal," tvrdí, zatímco jeden z jeho tří zaměstnanců upevňuje malý kousek zdi do akrylového rámu. Klienti teď prý chtějí sofistikovanější suvenýry než jen pouhé kousky obyčejného betonu.
Pawlowski podal žádost o patentování své techniky zasazování drobných kousíčků zdi do plastových glóbů a jejich připevňování na pohlednice. Má také v úmyslu v dohledné době nabídnout tyto memorabilie na internetu.
Wieland Giebel, který má nedaleko berlínské Braniborské brány obchod pro turisty, si libuje, že kousky berlínské zdi jdou pořád ještě dobře na odbyt.
"Lidé úlomky zdi kupují proto, že v nich vyvolávají vzpomínky na studenou válku a rozdělený Berlín. Chtějí si je vzít s sebou domů," myslí si. "Mnohem raději prodávám zeď než skleněná těžítka s Braniborskou bránou, v nichž při zatřesení víří sníh, nebo jiné kýče. Je to autentické." Giebel prý věří v autentičnost Pawlowského artiklu, protože často zavítá do jeho skladu.
Graffiti původně nasprejovaná na západní straně zdi postupně vybledla a Pawlowski nevidí nic špatného na tom, když malbu poopraví nebo ponechá segmenty venku, kde vyznavači graffiti své dílo osvěží. "Pestrobarevné kusy se prostě lépe prodávají než ty šedivé," vysvětluje.
Foto: Reuters
