Tábořiště u Idomeni
Bahno, choroby, hladové bouře. Migranti se upínají k Bruselu

Od neprostupného plotu na řecko-makedonské hranici, definitivně uzavřeného před týdnem, se uprchlíkům pořád příliš odcházet nechce. Vzhledem k neudržitelným podmínkám, nepříznivému počasí a šířícím se nemocem to však denně stovky lidí vzdávají a nechají se přesvědčit, že se mají přesunout jinam. Ukazuje se však, že pro běžence v okolí není dostatek kapacit.

Podle lékařky Markéty Horské, české dobrovolnice, která na místě působí, je přitom každý člověk, který odejde, rychle nahrazen jiným. Do divokého tábořiště totiž stále, většinou pěšky, směřují migranti, kteří o situaci buď nevědí, nebo vědět nechtějí. A všichni se upínají ke čtvrtečnímu summitu Evropské unie, se kterým mnozí spojují naději, že se karta obrátí.

Život v bahně a mezi kalužemi po vytrvalých deštích spolu se všemi starostmi ne zrovna dobrovolného táboření v Idomeni začíná být pro mnohé už skutečně nesnesitelný. Ve stanech pro tři běžně bydlí šest lidí. K útrapám s vlhkým noclehem se přidává zima. Pokračuje zoufalé pálení zbytků chrastí z okolí a starých hadrů. Šíří se nemoci z nachlazení, ambulantně jsou na místě denně ošetřovány desítky až stovky pacientů. Často jsou to děti, které nevydrží na místě a navzdory sychravému počasí tráví venku celé hodiny.

Lidé se zraky upřenými k hraničnímu plotu se naděje vzdávají jen neochotně. Ze zhruba 12 tisíc až 15 tisíc migrantů, kteří na místě nyní jsou, se jich nakonec denně aspoň stovka nechá odvézt autobusy do sběrných táborů s trochu příznivějšími podmínkami k životu. Ve vzdálenosti do několika desítek kilometrů od Idomeni jsou ale taková střediska jen tři, jsou přeplněná a celkově v nich už je přes devět tisíc uprchlíků. Podle Horské tam přitom celkové podmínky o moc lepší nejsou - ve vojenských stanech, větších oproti soukromým, také nejsou zpevněné podlážky. Lidé se tam stejně jako v Idomeni brodí bahnem. A pitné vody je také málo, podobně jako v tábořišti u makedonské hranice.

Řecké úřady, které daly najevo, že chtějí prostor v Idomeni vyklidit do konce příštího týdne, situaci řeší odvozem uprchlíků třeba až do Atén, kde jsou mnohem větší kapacity, například v areálu bývalého letiště Elliniko.

Humanitární pomoc někdy hodně vázne, dostává se do cíle pomalu a dobrovolníků je málo. Distribuce základních potřeb bývá chaotická, závisí skoro ryze na dobrovolnících a nevládních organizacích. Jde hlavně o oblečení. Potíže jsou i se zajištěním teplého jídla: například organizace NoBorder-Train Kitchen dodává osm tisíc takových jídel denně, což znamená, že se na téměř polovinu lidí nedostane. Upřednostňovány jsou rodiny s dětmi.

V předchozích dnech rozdělování potravin připomínalo hladové bouře, davy se začaly skoro prát o trochu jídla. Ve zmatku si běženci brali věci sami, což vedlo k šarvátkám. Řecká média ukázala snímky muže krvácejícího z rány v obličeji, kterou právě při takové potyčce utržil. Podle Horské jsou však uprchlíci ve vztahu k dobrovolníkům velmi disciplinovaní a uctiví. Dobrovolnice se mezi nimi pohybují i uprostřed noci bez obav z potíží.