EU a Turecko: plížením k vízovému kompromisu

Vztah Turecko - EU je kvůli evropskému příslibu bezvízového styku výměnou za zastavení migrantů jako na houpačce. Jeden den slyšíme výhrůžky, druhý zase ujišťování, že všechno se nějak vyřeší. Co tedy bude?

Dosud nejostřejší rétoriku použil poradce tureckého prezdienta Yigit Bulut, když pohrozil vypovězením všech dohod včetně celní unie: "Ať dále uplatňují dvojí metr, ať dále neplní sliby dané tureckým občanům, ale musejí také vědět, že budou-li v tomto chování pokračovat, Turecko velmi brzo učiní velmi radikální rozhodnutí. Mohlo by zrevidovat veškeré vztahy k EU včetně celních dohod a dohod o vracení uprchlíků. Evropa své sliby musí plnit," řekl na adresu EU.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan pak na humanitárním summitu v Istanbulu jen zopakoval, že na zrušení víz trvá: "Pokud se to nestane, z parlamentu Turecké republiky nevyjde žádné rozhodnutí ani žádný zákon v souvislosti s prováděním dohody o zpětném přebírání osob," řekl na tiskové konferenci. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker pak sebral odvahu a na schůzce G7 v japonské Ise-Šimě se jménem Evropy ostře ohradil: "Očekáváme, že Turecko splní své závazky. Hrozby nejsou nejlepší diplomatický nástroj, který můžeme používat."

Také Angela Merkelová pak v Istanbulu během schůzky s Erdoğanem nekompromisně vyzvala Turecko, že ke zrušení víz musí splnit všechny podmínky EU včetně revize protiteroristických zákonů. Především o ně tady totiž jde - EU požaduje po Turecku zúžení jeho definice terorismu, pod níž by mělo spadat i jednání kompliců teroristů. Dle Bruselu je paragraf snadno zneužitelný ke stíhání nepohodlných politiků či novinářů. Ankara ale takový krok zatím zarytě odmítá, označuje to za nutné opatření, které prý na Západě nikdo nechápe.

Starosti se zrádci

V sále konání istanbulského humanitárního summitu však byla atmosféra úplně jiná než na tiskových konferencích. Merkelová zasedla vedle Erdoğana, oba se čas od času usmáli, jako by spolu nezávazně žertovali. Když se pak mluvilo o humanitární pomoci, říkali jinými slovy to samé: že je potřeba více peněz na řešení akutních krizí jako například v Sýrii. A když přišla neformálně řeč na víza, Erdoğan o poznání mírnil svá ostrá stanoviska - podle serveru Politico prý" obě strany budou ještě o věci jednat a evropské instituce vezmou v úvahu turecký postoj".

Jinými slovy může Erdoğanova taktika znamenat ostrá slova navenek, uvnitř ale ochota je kompromisu. K pochopení situace je nahlédnout na tureckou politickou scénu, kde je zrušení víz pro Erdoğana a Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP) zásadní devizou. Obyvatelstvu slíbili, že bude moci volně cestovat do Evropy a to znamená hodně, protože skoro každá turecká rodina má někde na Západě příbuzné. A lidé jsou ochotni strpět několik měsíců odkladu, nikoli však úplný krach vládních slibů.

Jsme Erdoğanova parta

Erdoğan se tak bude muset ještě nějakou dobu spolehnout na současný systém, kdy prezident musí být nadstranický, má formálně omezené pravomoci a většina výkonné moci se tu shromažďuje v rukou premiéra. Je ale veřejným tajemstvím, že si vláda chodí pro pokyny do prezidentského paláce. Neshody s Erdoğanem pak byly důvodem, proč v těchto dnech opustil funkci premiér Ahmet Davutoğlu a nahradil ho Binalim Yildirim, dosavadní ministr dopravy.

Nový předseda vlády začal kariéru jako námořní specialista a jako politik měl pod palcem obří stavební projekty. Na své internetové stránce se pochlubil, že za jeho éry se vybudovalo 17 500 kilometrů dálnic, 29 nových letišť a 1213 kilometrů vysokorychlostních železnic. Jako jedna z hlavních postav figuroval v korupčním skandálu z prosince 2013, kdy měl podle médií být tím, kdo řídil toky peněz směrem k financování provládním médiím. Yildirim tehdy musel na čas opustit svůj post, vždy byl ale jedním z nejloajálnějších spolupracovníků Erdoğana a poslední dobou fungoval jako jakýsi stínový premiér, který "kontroloval" Davutoğla.

Při svém jmenování sliboval Yildirim absolutní oddanost sebe i svého kabinetu prezidentovi "Musíme upřímně přiznat, že jsme Erdoğanova parta a sdílíme společný osud i nadšení," To leccos napovídá i o budoucích jednáních s Evropou o vízech, kde bývá hlavním mediátorem premiér. Pokud si opatrný, ale chytrý diplomat a profesor Davutoğlu dovolil pro sebe nějaký manévrovací prostor, od technokratického stavitele Yildirima lze čekat, že bude postupovat přesně podle pokynů z prezidentského paláce. Ty zní jasně: navenek ostrá slova, aby lidé v Turecku viděli, že se za ně vláda bije jako lev. Za tím ale je snaha dosáhnout kompromisu, protože Ankara bezvízovou dohodu opravdu potřebuje.

* Jakým problémům čelí Erdoğan na domácí politické scéně?

* Proč se mu nedaří změnit současný parlamentní system na prezidentský?

* A jaký byl osud uprchlického tabora v Idomeni?

Odpovědi na tyto otázky a celý text článku si přečtete v novém čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 30. května