EU pod tlakem. Strach z islamistů vede k autocenzuře

Spor o dánské karikatury Mohameda (a nejen ty) vrhá dlouhý stín. Obavy z možného hněvu a výhrůžek jak islamistů, tak muslimů obecně, vedou v Evropě nejednou k autocenzuře v umění, literatuře či médiích. Odstraňují se exponáty z výstav, ruší divadelní představení... Čerstvě v Německu nevyšel kriminální román.

Kvůli obavám z islamistů stáhlo nyní düsseldorfské nakladatelství Droste Verlag krátce před tiskem detektivku  "Komu patří čest" (Wem Ehre gebührt).

Přitom je to úplně normální krimi, řekla autorka Gabriele Brinkmannová (pseudonym W.W. Domsky) pro rozhlasovou stanici Deutschlandradio. "S komisaři, okolím, s pachateli. Jen na pozadí vraždy ze cti." A právě to je problém.

Nakladatel Felix Droste si nechal knihu posoudit od expertky "na místech, jež by mohla ohrozit bezpečnost jeho spolupracovníků a rodiny", uvádí magazín Spiegel. Přitom byla jako nebezpečná shledána část textu na konci knihy.

Nakladatelství poté autorku poprosilo, aby nahradila pasáž se slovy "Tak si svůj korán strčte..." větou "Tak si svou čest strčte..." Rovněž výraz "zelené peklo" měl být nahrazeno "zeleným kýčem".

Autorka rozhodně odmítla. Jde o čistě dialogové pasáže. "Fiktivní postavy vedou fiktivní dialogy ve fiktivním příběhu," zdůrazňuje Brinkmannová.

Dohady sem, dohady tam. Nakladatelství sáhlo v podstatě k autocenzuře a knihu „Komu patří čest" stáhlo na poslední chvíli ze svého programu. Podle něj měla detektivka původně vyjít letos v září.

Nakladatel Droste zastává názor: "Nejpozději od Mohamedových karikatur se ví, že věty nebo kresby urážející islám nelze zveřejňovat bez toho, aby se člověk nevystavil bezpečnostnímu riziku."

Příklady v tomto směru se množí. Už roku 2006 stáhla například Deutsche Oper v Berlíně Mozartovu operu Idomeneo, neboť se obávala útoků islamistů. Přitom stejně jako v případě citované knihy neexistovaly žádné konkrétní hrozby.

Na přehnanou sebekontrolu ze strachu před islámem ukazují i další, vpravdě podivné případy. Není to tak dávno, co se fotbalový tým Schalke 04 stal terčem kritiky islamistů, neboť jeho klubová píseň prý haní proroka. Text písně pak analyzoval vědec, jenž uvedl, že není pro fotbalisty nebezpečná.

Některé případy jsou ještě grotesknější. Úřady v Hagenu tak už roku 2003 doporučily po výhrůžkách jedné ženě, jejíž kůň se jmenoval Mohamed, aby ho přejmenovala. Pokud možno neměla v novém jménu použít ani písmeno „h". Vystrašená žena se podřídila a svého oře přejmenovala na Momi.

Sama spisovatelka detektivek Brinkmannová nyní čeká, až jí nějaký „demokratický nakladatel" zavolá s tím, že její novou knihu vydá. „Co to má znamenat? Kde to jsme? Jsme přece ve svobodné zemi," rozhořčuje se autorka.

Katastrofičtí kouzelníci se obávají islamistů  

Jedním z nejnovějších případů autocenzury, které budou svědky diváci téměř na celém světě, je hollywoodský film „2012" od klasika katastrofických snímků Rolanda Emmericha.

Ve filmu propadá zkáze kdeco. Rozlamuje se Ježíš vysoko nad Rio de Janeirem, hroutí se Svatopeterský dóm ve Vatikánu, v jehož troskách umírá bezpočet poutníků. A zničení nejsou ušetřeni ani mírumilovní mniši v Tibetu. Jejich kláštery i s osazenstvem spláchnou gigantické vlny.

Islám, kupodivu, zůstává ale na plátnech kin ušetřen. „Při ničení jsme vynechali Mekku, jinak bychom na svou hlavu přivolali fatvu," přiznává režisér Emmerich. To je jistě to poslední, co by Sony-Studio ve své marketingové strategii potřebovalo.

Jen tak pro zajímavost, když už jsme začali autocenzurou v Německu: Emmerich je rodák ze Švábska.  

Foto: katalog Droste Verlag a Profimedia