Do Evropy přišly v uplynulých letech tisíce dětí dotčených migrací, a to často bez doprovodu příbuzných. Část z nich skončila v detenčních zařízeních, což je praxe, kterou kritizuje komisař Rady Evropy pro lidská práva nebo Červený kříž. Omezení svobody negativně působí na psychiku dítěte a může vést k dalšímu porušování jeho práv. Nalézt možné alternativy k dětské detenci je proto cílem mezinárodní konference, která začala v Praze.
Organizátoři expertního setkání upozorňují, že celosvětový počet uprchlíků loni dosáhl rekordní výše 22,5 milionu, přičemž děti tvořily téměř polovinu. "Děti představují obrovskou část migrantů nejen v Evropě. Mnoho jich prchá před válkou, chudobou či diskriminací. Jsou zvláště zranitelné, potřebují ochranu a péči a mají na ně právo. Naše státy jim je mají povinnost poskytnout," uvedl Christos Giakoumopoulos, ředitel pro lidská práva z Rady Evropy.
Podle něj je třeba se ptát, do jaké míry je dětská detence v rozporu s mezinárodními standardy lidských práv a zda existují jiné a lepší způsoby, jak ve vztahu k dětským migrantům postupovat.
Komisař Rady Evropy pro lidská práva Nils Muižnieks řekl, že žádné dítě by nemělo být podrobeno detenci z důvodu migračního statusu jeho nebo jeho rodičů. "Není možné, aby bylo detenční zařízení příznivé k dětem, to je oxymoron. Ostnatý drát a hřiště prostě nejdou dohromady," podotkl. Detence vede podle něj ke strachu a depresi, a to zejména u dětí bez doprovodu. "Je pro ně děsivé, když jsou zavřeny někde, kde nikoho neznají, a nevědí důvod," uvedl.
Připomněl, že proti detenci se stále více zaměřují mezinárodní právní normy a že Evropský soud pro lidská práva vydal několik rozsudků - například proti Francii -, které omezují možnost zadržovat děti. Po zákazu detence nicméně soud zatím nevolá.
Práva dětí jsou podle komisaře ve většině případů lépe chráněna v místech, kde děti nejsou svobody zbaveny. "Klíčem je mít systém opatrovnictví," míní.
Osobní zkušenosti s detencí popsala účastníkům konference Pinar Aksuová, která v dětství emigrovala se svými tureckými rodiči do Velké Británie. "Zacházeli s námi jako se zločinci. Byla jsem zbavena svobody bez příčiny, byla nám odňata občanská práva. Viděla jsem spoustu věcí, které by žádné dítě vidět nemělo: násilí vůči rodinám nebo osoby, které spáchaly sebevraždu, protože se vzdaly naděje," vzpomínala.
To, že neutěšené podmínky přetrvávají ohledně dětských detencí dodnes, potvrdila Ivona Todorovská z Evropského výboru pro předcházení mučení. "Často jsme viděli děti na policejních stanicích nebo v ad hoc zařízeních: bývalých garážích nebo dokonce i vězeních. V policejních celách byly dny, týdny i měsíce, a to někdy s dospělými, kteří nebyli jejich příbuzní, a často bez přístupu k hygieně," shrnula poznatky z inspekcí členů výboru do zajišťovacích zařízení.
Výbor doporučuje mimo jiné to, aby každé dítě mělo přiděleného opatrovníka, který bude chránit jeho práva. "V praxi jsme často viděli, že opatrovníci nebyli dostatečně proškoleni nebo s dětmi neudržovali pravidelný kontakt," upozornila Todorovská.
V českém detenčním zařízení pro rodiny s dětmi v Bělé-Jezové není podle posledních statistik Správy uprchlických zařízení žádné dítě.
