Evropský monarcha
František Josef I. nastoupil cestu kompromisu

Před 170 lety, 2. prosince 1848, abdikoval v Olomouci rakouský císař Ferdinand I. Dobrotivý a novým panovníkem se stal jeho osmnáctiletý synovec František Josef I. Ten vládl téměř 68 let až do své smrti v roce 1916 a stal se nejdéle vládnoucím rakouským císařem a třetím nejdéle vládnoucím monarchou v historii evropských států.

Když jako osmnáctiletý převzal trůn v roce 1848 rozbouřeném revolucí, stal se František Josef I. absolutistickým monarchou. Postupně však nastoupil cestu kompromisu, až se z něj stal respektovaný a oblíbený panovník konstituční monarchie. Během jeho 68leté vlády zažila monarchie léta míru i hospodářského rozvoje, než se po první světové válce rozpadla. Na své si přišli i čeští vlastenci, císař dopřál "svým národům" rozvoj kultury, jako kategorii politickou je ale neuznával.

Rakouský císař, český a uherský král František Josef I. se narodil jako syn bavorské princezny arcivévodkyně Žofie a arcivévody Františka Karla. První roky jeho vlády se do historie zapsaly podle tehdejšího ministra vnitra jako "Bachův absolutismus". Uherským králem se stal po roce 1867, kdy oficiálně vznikla na základě takzvaného rakousko-uherského vyrovnání rakousko-uherská monarchie. Českým králem korunován nebyl.

Poté, co v červnu 1914 spáchali srbští nacionalisté atentát na Františka Ferdinanda d'Este, následníka habsburského trůnu, vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, čímž začala první světová válka. Monarcha zemřel uprostřed konfliktu v listopadu 1916 ve Vídni. Po jeho smrti nastoupil na trůn Karel I., monarchie se ale v první světové válce ocitla na straně poražených a rozpadla se.

Jeho strýc František I. (jako uherský a český král Ferdinand V.) se ujal vlády v roce 1835 po smrti svého otce Františka I. O rok později se stal posledním panovníkem, který byl korunován českým králem na Pražském hradě. Mezi obyvateli Prahy byl monarcha oblíbený a naprosto se k němu hodilo přízvisko Dobrotivý, které si pro svou povahu vysloužil už za života ve Vídni. Za jeho panování se Rakousko začalo pomalu modernizovat, od reálného vládnutí byl ale císař a král držen dál, moc měl v rukou zejména kancléř Metternich.

Tváří v tvář revoluci roku 1848, která kancléře svrhla, ovšem byla potřeba silnější ruka než Ferdinandova, a tak na rakouský trůn zamířil František Josef I. Ten se ovšem - na rozdíl od svého strýce - českým králem přes opakované sliby korunovat nedal. Ferdinand Dobrotivý pak strávil zbytek života v Čechách, kromě Prahy pobýval na panstvích v Ploskovicích a Zákupech. A když 29. července 1875 ve věku 82 let zemřel, rozezněly se na znamení smutku zvony všech pražských kostelů.