Mikeš není sám. Cenzoři řádí všude dnes jako kdysi

Huckleberry Finn, Teletubbies, Jeníček a Mařenka, cikáni na různý způsob, Kara ben Nemsí, Bolek a Lolek, Kdo chytá v žitě, Harry Potter, teroristé RAF, koktejl Neger... To je jen uzoučký výběr z toho, co se cenzoři nejrůznějšího ražení snaží zakazovat.

Jejich úsilí bývá motivováno hlavně morálně (sex, drogy, násilí, vulgárnost či rasismus), politicky (nově též korektnost) a nábožensky. Vedle diktatur a autokracií jsou "čističi" nejpilnější V USA, jež mají svobodu projevu a tisku paradoxně zaručenu v ústavě (1791).

Přinášíme krátký výběr příkladů cenzorských snah ze zemí označovaných jako demokratické. Ostatně, cenzura knih existuje od doby, kdy se poprvé objevily na světě.

Dobrodružství Huckleberryho Finna

Klasické dílo Marka Twaina mělo sem tam problémy už roku 1884 kvůli vulgárnímu jazyku. Poté kvůli používání výrazu "negr" (negr Jim). Když se Huckyho v knize ptají, zda výbuch kotle na parníku někoho zranil, odvětil: "Ne, jen to zabilo nějakého negra." Středoškolačka tmavé pleti, jež ve státě Washington odmítla knihu číst, si po dlouhých diskusích mohla vybrat jiné dílo. Kniha patří v USA k nejnapadanějším.

Teletubbies

Postavička Tinky Winky z oblíbeného dětského seriálu BBC dostala roku 2007 studenou sprchu v Polsku. Její možnou homosexualitu nechal odborně prozkoumat úřad na ochranu práv dětí vedený "hlídacím psem" Ewou Sowinskou. Podobné podezření už fialová postavička s trojúhelníkovou anténkou na hlavě vzbudila předtím v USA.

Divokým Kurdistánem

Turecké úřady nechaly roku 2008 zabavit celý náklad knihy od Karla Maye, která poprvé vyšla roku 1892. Důvod? Hlavní hrdina Kara ben Nemsí cestuje Kurdistánem, který turecká vláda neuznává. Spisovatel se tak fakticky dostal na seznam "teroristů".

CD - výběr z Benjamina

Německé nakladatelství Hoffmann und Campe zaskočil roku 2004 dopis z úřadu spolkové pověřenkyně pro integraci Marieluise Beckové, jenž chtěl zabránit dalšímu šíření dvou CD s výběrem z díla Waltera Benjamina. Židovský literát spáchal roku 1940 sebevraždu na útěku před nacisty.

CD obsahuje pasáž o cikánech, esej pro děti, která "tendenčně a znevažujícně" líčí jejich život. Úřad se svou aktivitou na veřejnosti zesměšnil.

Harry Potter

Příběhy malého čarodějnického učně z pera britské autorky Joanne K. Rowlingové chybí v regálech většiny amerických knihoven. Dle morálních apoštolů se v nich totiž vyskytují dobré čarodějnice a kouzelníci, okultismus, neguje se význam rodiny a děti získávají návod, jak nedbat autority dospělých 

Komisaři Ballauf a Schenk

Ústřední rada Romů (Roma und Sinti) v Německu se snažila roku 2008 zabránit vysílání dalšího dílu kriminálního seriálu s komisaři Ballaufem a Schenkem na (veřejnoprávní) televizi WDR. Film s názvem Brandmal (Vypálený cejch) prý obsahuje diskriminující stereotypy o Romech: špína, zločinnost, zanedbanost, krutost, zneužívání sociálního státu. Ve filmu nutí romští uprchlíci z Kosova své děti, aby kradli. WDR kriminálku odvysílala.

Bolek a Lolek

Polský majitel autorských práv dosáhl soudní cestou toho, že populární postavičky se nesmějí bít za práva homosexuálů. Bolek a Lolek se předtím objevili na titulní stránce časopisu německých gayů Siegessäule (Vítězný sloup). Stalo se tak v době, kdy byl primátorem Varšavy Lech Kaczyński (jako prezident zahynul 10. dubna 2010 při letecké nehodě), který nechtěl gaye a lesbičky pustit do ulic hlavního města.

Míchaný nápoj Neger

Názvu Neger pro směs coly a weißbier (pšeničné pivo) v Bavorsku téměř odzvonilo. Býval i na nápojových lístcích. Před dvěma lety ale zemský ministr hospodářství Martin Zeil (FDP) vyzval gastronomy, aby označení přestali používat. Jejich zastřešující organizace vyjádřila pro iniciativu pochopení. Jinde v Německu se směsi říká Cola-Weiße nebo třeba Diesel.

Tom a Jerry

Animovaný seriál je příkladem (vedle dalších amerických seriálů) setrvalé a usilovné "péče" cenzorů dbajících už více než půl století o mravní čistotu mládeže a Američanů obecně. Do politicky korektní podoby bylo a stále je upravováno a sestříháváno mnoho dílů s "rasisty a kruťáky" Tomem a Jerrym.   

Seznamy literárních, filmových a jiných uměleckých děl, jež čelí snahám o cenzuru, jdou i dnes v moderních, osvícených, demokratických státech do stovek a tisíců. Nezřídka jde o díla označovaná jako klasická. Třeba Kdo chytá v žitě, Chaloupka strýčka Toma, Kupec benátský, Konec civilizace, Zvířecí farma a mnohá další.

V USA jsou v tomto směru nejaktivnější četná křesťansko-konzervativní, učitelská nebo rodičovská sdružení a zástupci menšin. I když zdaleka ne všechny jejich snahy o zákazy uspějí, školy či knihovny se ocitají v obtížné situaci a některé z obav před soudy raději rezignují.

Autoři, knihovny, nakladatelé a knihkupci v USA se morálním a dalším hysterickým apoštolům brání například "Týdnem zakázaných knih" (Banned Books Week) pořádaným už více než čtvrt století vždy v posledním zářijovém týdnu. V těchto dnech se vedle sebe scházejí Shakespeare, Ernst Hemingway, Virginia Woolfová, Joseph Conrad, Madonna (Sex), Stephen King, Jerome David Salinger, Gabriel García Márquez, Kurt Vonnegut, Pán prstenů či Stopařův průvodce po galaxii. Tito a mnozí další se totiž opakovaně ocitají v hledáčku moderních cenzorů.

Samostatným fenoménem se stává autocenzura, jež reaguje na obavy z možného hněvu a výhrůžek jak islamistů, tak muslimů obecně. Nejednou to vede k autocenzuře v umění, literatuře či médiích. Odstraňují se exponáty z výstav, zastavují vydání knih anebo se ruší divadelní představení.

Jedním z nejnovějších případů "islámské" autocenzury, které byly svědky diváci téměř na celém světě, je hollywoodský film "2012" od klasika katastrofických snímků Rolanda Emmericha.

Ve filmu propadá zkáze kdeco. Rozlamuje se Ježíš vysoko nad Rio de Janeirem, hroutí se Svatopeterský dóm ve Vatikánu, v jehož troskách umírá bezpočet poutníků. A zničení nejsou ušetřeni ani mírumilovní mniši v Tibetu. Jejich klášter i s osazenstvem spláchne na filmovém plátně z vysoké hory gigantická vlna.

Islám, kupodivu, zůstává ale na plátnech kin ušetřen. "Při ničení jsme vynechali Mekku, jinak bychom na svou hlavu přivolali fatvu," přiznává režisér Emmerich. To je jistě to poslední, co by Sony-Studio ve své marketingové strategii potřebovalo.

Celý článek o cenzorském řádění doma (Mikeš a spol.) a ve světě naleznete v časopise TÝDEN, který vyšel 19. dubna.

Foto: Sony Pictures, BBC, nakl. Secker & Warburg a Profimedia