Německá spolková rada dává zelenou Lisabonu

Schválené průvodní zákony mají posílit pravomoci národního parlamentu v evropských záležitostech, čímž ratifikaci smlouvy v červnu podmínil německý ústavní soud. Současně ale konstatoval, že lisabonská smlouva, kterou už předtím schválily obě komory německého parlamentu, je v zásadě v souladu s německou ústavou.

ČTĚTE TAKÉ: Švédsko: Krize v Česku může zbrzdit Lisabon
                        Senátoři podali první část ústavní stížnosti na Lisabon

Doprovodnou legislativu, kterou 8. září stvrdil i Spolkový sněm, však hodlá u ústavního soudu napadnout bývalý šéf oceláren Thyssen Dieter Spethmann, jenž se podílel už na první stížnosti vůči lisabonské smlouvě.

Spethmann mimo jiné namítá, že odpovědnost Spolkového sněmu za převádění evropské legislativy do národního práva není dostatečně ošetřena a chce ratifikaci lisabonské smlouvy pozastavit.

Irští občané budou o smlouvě, která má především zefektivnit rozhodovací procesy v EU, hlasovat 2. října v referendu. Stejně jako v Německu ještě dokument čeká na podpisy prezidenta v Polsku a České republice. Lech Kaczyński i Václav Klaus hodlají přinejmenším vyčkat na výsledky irského referenda. Irové přitom už smlouvu jednou odmítli.

Čekání na Iry

Stížnost k ústavním soudcům už podruhé podali čeští senátoři za ODS, tentokrát na takzvaný vázaný mandát, jenž podmiňuje další předávání pravomocí do Bruselu souhlasem parlamentu.

Dnes schválené zákony poskytují oběma komorám německého parlamentu více prostoru pro ovlivňování evropské legislativy a upravují spolupráci mezi federální úrovní a jednotlivými spolkovými zeměmi v záležitostech EU.

Konkrétně má mít německý parlament právo být včas, nepřetržitě a písemně informován vládou o všech záměrech týkajících se EU, zvlášť pak v zahraniční, bezpečnostní a obranné politice. Vláda rovněž musí dát parlamentu prostor k vyjádření svého postoje k vyjednávacím pozicím vlády vůči EU, pokud jde o přesouvání kompetencí do Bruselu.

Ve 23 z 27 členských států EU už byla ratifikace dokončena. Do schválení lisabonské smlouvy všemi zeměmi se Evropská unie musí řídit smlouvou z Nice z roku 2001. Lisabonská smlouva mimo jiné předpokládá rozšíření principu většinového rozhodování v Radě a zřízení funkcí stálého předsedy Evropského a unijního "ministra zahraničí".

Foto: Profimedia, Wikimedia Commons, Reuters