Před soud
Poslední lovci nacistů. Mají už tisíce "zářezů"

Malý tým německých specialistů hledá po celém světě nacistické zločince. Za padesát let jich dostali před soud více než sedm tisíc. Jejich mise se ovšem pomalu chýlí ke konci. Pachatelé válečných zločinů postupně vymírají a brzy nebude koho pronásledovat.

Velitelství Centrálního úřadu pro objasňování nacistických zločinů sídlí v Ludwigsburgu, stotisícovém městě na jihozápadě Německa nedaleko Stuttgartu. Lovci nacistů, jak úřad mnozí nazývají, odhalují pachatele zvěrstev z doby Hitlerovy třetí říše a shromažďují materiály k jejich souzení.

Tento měsíc vypátrali dva členy vražedných komand Einsatzgruppen, jež za války vykonávala na Ukrajině masové popravy Židů i dalších obyvatel. Jenže po dlouhých letech bude složité prokázat jejich osobní zapojení do vraždění. "Je to gigantický odložený případ. Chtějí objasnit zločiny, které se staly před mnoha lety, za pomocí extrémně útržkovitých informací," říká Devin Pendas, historik z americké Boston College. Naráží na fakt, že je stále těžší bývalé nacisty usvědčit a poslat před soud. Úřad jich sice každoročně odhalí asi třicet, ale od roku 2001 v Německu odsoudili pouze šest.

Práce vyšetřovatelů z Ludwigsburgu se tedy pravděpodobně blíží ke konci. Nejmladším podezřelým je kolem devadesáti let a pohled veřejnosti na souzení takovýchto lidí je rozporuplný. Umírají i svědci a přeživší zločinů. Média rovněž kritizují časté výjezdy zaměstnanců úřadu do Jižní Ameriky, kam po válce řada nacistů uprchla. Deník Die Welt je označil za drahou dovolenou.

Mnozí politici považují úřad za zbytečný a chtějí ho už zrušit. Podle optimistického výhledu musejí lovci nacistů ukončit svou práci do roku 2025, ale podle médií je konec instituce mnohem blíže.

Nikdo jiný to neudělá

Centrální úřad pro objasňování nacistických zločinů vznikl již v roce 1958 a od té doby poslal k soudu více než sedm tisíc lidí. Podnětem ke zřízení centra byl poválečný proces s příslušníky komanda SS Tilsit, kteří se zpovídali z hromadných poprav v Litvě z roku 1941. Tito muži byli odsouzeni, ale další podobné případy zůstávaly neobjasněny. Spolkoví politici proto v Ludwigsburgu zřídili úřad, který spadá pod ministerstvo spravedlnosti.

Skromná instituce sídlí v omšelé budově, která kdysi sloužila jako vězení. Šéfuje jí pětačtyřicetiletý Jens Rommel. Shoda příjmení se slavným generálem Erwinem Rommelem alias pouštní liškou je náhodná. Média mu přezdívají "lovec nácků", ale Jens Rommel tohle slovní spojení nemá rád. "Lovec hledá trofeje s puškou v ruce. Já jsem profesor, který hledá vrahy. A v ruce mám trestní zákoník," vysvětlil britskému listu The Guardian. Pátrání po nacistech považuje za svou osobní zodpovědnost. "Nikdo jiný to za nás neudělá,"
řekl Guardianu.

Ukryté vraždy

Rommel dříve pracoval jako veřejný prokurátor a zločiny nacistů se snaží vyšetřovat stejně jako vraždy. Nepátrá však v terénu, ale většinou v archivech a historických dokumentech. "Za těmi slovy a čísly se skrývají skutečné zločiny," říká.

Jeho úřad má pouhých šest vyšetřovatelů. Malý tým hledá po celém světě důkazy o nacistech, ať už jde o příslušníky jednotek SS, dozorce z koncentračních táborů, či lékaře. Vyšetřovatelé pátrají v evropských koncentračních táborech, ale také v Latinské Americe, kde se řada nacistů schovala po válce. Patřil mezi ně i lékař Josef Mengele, který v Osvětimi prováděl sadistické pokusy na lidech. Po válce uprchl a v roce 1979 se utopil v Brazílii.

Rommelova skupina své poznatky předává spolkovým žalobcům, kteří připravují trestní řízení. V minulosti se tímto způsobem podařilo odsoudit vysoce postavené nacisty, jako byli Anton Malloth a Julius Viel, kteří páchali zločiny na českém území. Malloth, bývalý velitel stráže terezínské věznice, byl v roce 2000 odsouzen na doživotí. Julius Viel dostal dvanáctiletý trest za vraždu sedmi vězňů z terezínského ghetta. Oba zemřeli v roce 2001.