Sbohem EU... Vítejte v inflačním eurosvazu

Euro je prozatím spaseno. Politici však svou bezpříkladnou záchrannou akcí hodili přes palubu všechny základní principy stabilní měny. Dlouhodobě bude krize evropské měny ještě nebezpečnější. Miliardový příliv skončí dříve anebo později inflací.

Burza opět zažívá boom, euro stoupá. Zdá se, že záchranný deštník, který evropští politici prakticky přes noc rozevřeli nad svou ohroženou jednotnou měnou, drží.

Evropští politici si můžou vydechnout. Alespoň zatím, píše ve svém on-linovém komentáři německý týdeník Der Spiegel. Můžou si vydechnout do doby, než se ukáže, že toto domnělé vítězství je hořce vykoupeno. Protože evropské vlády obětovaly všechny své vznešené zásady a sliby, jimiž chlácholily občany: formálně přísné smluvní základy zavedení eura a nezávislost cedulové banky.

Všechno se, přirozeně, stalo s nejlepšími úmysly. Kvůli nebezpečí z prodlení. Příkaz dne zněl: odvrátit útok spekulantů, oněch temných angloamerických mocí, které čekají jen na to, aby zničily euro - a ještě na tom pořádně vydělaly. Evropští politici, jak nám to servírují, jednali svým způsobem ve stavu nouze. Šlo o to zabránit totálnímu zhroucení jednotné evropské měny. A v takých okamžicích se nelze upejpat.

ČTĚTE TAKÉ: Turci se smějí EU a Řecku. A bijí se v prsa

Skutečnost vypadá trochu jinak. Situace na finančních trzích se v uplynulých týdnech skutečně vyostřila, euro padalo, na burzách to vřelo, riziková ažia státních půjček z jihu Evropy stoupala - třebaže se politici minulý víkend dohodli na záchranném balíku pro Řecko.

Samozřejmě že svou hru hráli i spekulanti. Ale velké hedgeové fondy neurčují trend, jen ho posilují. Rozhodující je masa vkladatelů: malí a velcí investoři, pojištění, banky a fondy.

Když myslí, že oblast eura neumí vyřešit své problémy, prodávají své akcie a eura. Nechovají se spekulativně, nýbrž racionálně.

Výprodej na burzách nebyl útokem spekulantů, nýbrž projevem nedůvěry vkladatelů vůči euru a krizovému managementu Evropanů. Ale když současně běží k východu, šíří paniku. Politici se obávali reakce trhů - a sami zpanikařili. A tak schválili záchranný, ojedinělý program, který vstoupí do dějin ekonomie.

A je také ojediněle nebezpečný. Evropané a světové měnové fondy se chtějí v případě nouze chopit 750 miliard eur, aby podpořili klopýtající státy EU. A nevadí jim, že s podobnou pomocí se v evropských dohodách vůbec nepočítá. Klausule „No-Bailout", podle níž nemá žádný stát ručit za dluhy jiného, už byla ignorována v pomoci Řecku.

Porušování slibů

Ale to ještě zachráncům nestačilo, pokračuje komentář Spiegelu. Chtěli učinit gesto, že to skutečně myslí vážně. Proto obětovali nezávislost Evropské centrální banky (ECB). A otevřeli tak cestu do Evropského inflačního společenství.

V případě nouze má v budoucnu ECN skupovat státní dluhy. To bylo dosud nejen zakázáno, ale odporuje to i nejvyššímu cíli centrální banky: udržet stabilní hodnotu peněz. Jestliže toto tabu padne, začne se fundament eura drolit.

Společná evropská měna, slibovali kdysi němečtí politici, bude tak tvrdá jako německá marka. Proto tlačili na přísná pravidla zadlužení členských států eurozóny a nezávislost cedulové banky. Jen s těmito sliby bylo politicky možné pohřbít německou marku. Nyní bylo obojí porušeno. Zásah je tak zásadní, že jej lze jen těžko vysvětlit. Proto politici potřebují obraz nepřítele - zlé spekulanty.

Jinak by jim nezůstalo nic jiného než přiznat, že vinu je na jejich straně. Chápali jsme euro jako politický projekt a přitom jsme ignorovali, co je ekonomicky nezbytné. Kritéria stability jsme měli nejen sepsat, ale současně kontrolovat a vynucovat jejich dodržování.

Státní dluhy, které se začaly v celé Evropě přelévat přes určené břehy, jsme měli zastavit dříve.

A když už katastrofu nebylo možné přehlédnout, měli jsme se rychle dohodnout, jaké to bude mít důsledky. To všechno politici neudělali, a proto mají vinu na pádu eura oni, ne finanční trhy.

Nepomůže ani tisknout peníze

A proto ponesou odpovědnost za to, až se euro zhroutí, protože záchranný deštník na konci stejně nebude fungovat. Jednoho cíle ale politici přece jen dosáhli. Státní bankroty v europrostoru v budoucnu nebudou. Jak by také mohly. V případě pochyb totiž ECB skoupí všechny státní půjčky.

A centrální bance nemůžou peníze dojít, vždyť je sama tiskne. Americké a britské centrální banky tak už jednají dnes.

To ale celou věc nezlepšuje, nýbrž zhoršuje. Takový příval peněz nemůže zůstat bez následků; nahlodá stabilitu eura a dříve či později skončí v inflaci. Evropě zbývá jen naděje, že nyní dohodnutý záchranný balíček uklidní trhy. A že získaný čas využijí politici k tomu, aby se vší vážností řešili problém zadlužení v prostoru eura. Pokud se to nepodaří, nepomůžou ani záchranné plány z minulého víkendu. Naopak. Problémy se ještě zvětší.

Foto: ECB, ČTK/AP a Profimedia