Skvělý byznys
Teroristé vydělávají miliardy na únosech evropských občanů

Vydírání evropských vlád se pro al-Kajdu stalo výdělečnou činností. Na výkupném obohatily teroristické sítě v minulých  letech své kasy nejméně o 125 milionů dolarů (zhruba 2,5 miliardy korun), napsal list New York Times (NYT). Evropské státy tak nedobrovolně financují islamistické zločince.

Nejvíce na vydírání a výkupném za evropské občany vydělávají odnože al-Kajdy a další muslimští fanatici v Africe. NYT k tomu tento týden přinesl řadu detailních popisů jednotlivých případů.

O některých už veřejnost věděla, ale pokud jde o podrobnosti placení výkupného, jde o zčásti nové informace. Sečteno a podtrženo, dochází americký list ke spektakulární částce 125 milionů dolarů, které různé země zaplatily extremistům pouze od roku 2008.

Jenom loni si prý za únosy přišla al-Kajda a její "partnerské organizace" na 66 milionů dolarů (asi 1,32 miliardy korun). Většina z této sumy přišla z Evropy. Placení výkupného se mezitím pro teroristické sítě stalo jedním z hlavních zdrojů příjmů. Umožňuje jim to verbování nových členů, jejich výcvik a nákup zbraní.

Ve počátečních letech své existence byla al-Kajda financována hlavně z darů. Hodně peněz přicházelo od Saúdů.

Že se kajdistické odnože v Africe dokázaly slušně vyzbrojit díky výkupnému, je už nějakou dobu známo. Nové jsou v článku NYT podrobné rešerše jeho žurnalistů.

Zpráva se dotýká velmi citlivého tématu. Politici totiž často hlásají, že s teroristy se nevyjednává. Mnohé západní vlády, včetně americké, se ale v praxi chovají jinak a v dlouhé řadě případů zaplatily za osvobození svých občanů ohromné sumy.

Pokud by tak neučinily, hrozil by uneseným krutý osud včetně uřezávání hlav.

Zdaleka ne vždy se západní občané, hlavně turisté, ocitnou v moci zločinců kvůli svému "nezodpovědnému chování". Třeba když vyrazí do nebezpečných oblastí. Obětí kriminálníků se stávají posádky lodí, humanitáři, pracovníci různých firem...

Obecně platí zásada, že žádná země oficiálně nepotvrzuje, že zaplatila výkupné. Pokud se taková informace dostane do médií, vlády to až na naprosté výjimky popřou. O tom, zda za bezpečí a životy svých občanů platit, se přitom v těch kterých zemích opakovaně diskutuje.

Diplomaté, pochopitelně, stále znovu zdůrazňují, že při únosech je třeba zvažovat mnoho komplikovaných věcí. Na straně jedné má stát povinnost starat se o blaho a bezpečí svých občanů. Na straně druhé musejí krizové štáby mimo jiné zvažovat, zda placením milionů teroristy jen dále nepovzbudí v jejich chuti odvlékat cizince.

New York Times popisuje, že teroristická síť al-Kajda udělala z požadování výkupného celosvětově úspěšný obchodní model. Otevřeně se v minulosti platilo výkupné zřídkakdy.

Evropské vlády tyto výplaty často maskovaly coby rozvojovou pomoc. Jako své nejmenované zdroje uvádějí novináři NYT interview s bývalými oběťmi únosů, šéfy vyjednávání, diplomaty a úředníky z deseti zemí Evropy, Afriky a Blízkého východu.

Vyjednávací týmy stojí před mučivými problémy. Rozhodují o životě a smrti. Současně vědí, že pokud zaplatí, začíná bludný kruh. Podle rešerší novinářů šla většina peněz na výkupné do kapes kajdistů v oblasti Maghrebu v severní Africe, do Jemenu a islamistickým milicím Šabáb v Somálsku.

Detailně například NYT popisuje případ z roku 2003, kdy jeden vrcholný německý diplomat předal v Mali výkupné ve výši pět milionů eur (137 milionů korun).

Platba byla oficiálně deklarována jako rozvojová pomoc, avšak ve skutečnosti sloužila k osvobození 32 evropských rukojmí, kterých se zmocnili islamisté.

Až na jednu ženu, která podlehla útrapám věznění, nakonec všichni unesení přežili. Vláda v Berlíně týdny zvažovala, zda osvobodit vězněné vojenskou akcí. Rizika ale byla příliš velká.

Některá rukojmí se podařilo osvobodit silou, učinili tak opakovaně Francouzi, ale některé akce se naopak nezdařily a pro unesené skončily tragicky.

Pokud jde o Českou republiku, jen málokdo by už dnes zřejmě protestoval proti tomu, kdyby se stát pokusil vykoupit dvě mladé české ženy, Antonii Chrásteckou a Hanu Humpálovou, které unesli loni v Pákistánu. Úřady už dlouho o jejich osudu mlčí a nabízí se otázka, kolik pro jejich záchranu vlastně dělají.