Zradil Jakov Džugašvili Stalin svou vlast? Okolo zajetí a smrti Stalinova nejstaršího syna koluje mnoho informací a pověstí. Krátce před 60. výročím smrti sovětského vůdce (5. března 1953) oprášili redaktoři německého magazínu Der Spiegel domněnku, že Jakov se roku 1941 nedostal do německého zajetí v boji, ale že se vojákům wehrmachtu vydal dobrovolně.
Spigel se opírá o studium dokumentů v Ústředním archivu ministerstva obrany Ruské federace, který stojí v Podolsku nedaleko Moskvy. Je v něm zhruba 18,6 milionů dokumentů ze štábů sovětských a ruských ozbrojených si. Instituce je označována za nejdůležitější ruský archiv.
Většina dokumentů je z doby Velké vlastenecké války v letech 1941 až 1945. Jsou zde také informace o nadporučíkovi Jakovu Džugašvilim (1907 až 1943), které byly více než půl století tajné.
Teorii, že se Stalinův syn krátce po zahájení německého útoku proti Sovětskému svazu vzdal sám nepříteli, podporuje podle redaktorů Spiegelu dopis z 26. července 1941 komisaře Alexeje Rumjanceva adresovaný politickému vedení Rudé armády.
Necelé dva týdny předtím zmizela beze stopy v oblasti Vitebska většina příslušníků baterie houfnic, v níž sloužil i Jakov Džugašvili. Šlo o choulostivou věc. Při pátrání po Stalinovu synovi narazila jednotka motorkářů na rudoarmějce Popurida, jemuž se prý s Džugašvilim podařilo uprchnout před postupující německou armádou.
Popurid vypověděl, že s potomkem sovětského vůdce zakopali své dokumenty a oblékli se do civilních šatů. Když došli na břeh jednoho jezera, řekl Džugašvili Popuridovi, aby šel dál sám, že si chce odpočinout.
Epizoda popisovaná Rumjancevem podle Spiegelu podporuje domněnku, že Džugašviliho nezajali v boji, ale že zvedl ruce nahoru sám a dobrovolně.
Skupina příslušníků tajné služby v Rudé armádě začala po Stalinovu synovi pátrat 25. července, ale pohřešovaný byl v té době už v moci Němců.
První výslech Jakova Džugašviliho, připomíná Spiegel, se uskutečnil 18. července 1941. Protokol se zachoval v originále. Píše se v něm, že Stalinův potomek vystupoval hrdě, hájil politické zřízení své země a otevřeně Němcům řekl, že jeho vlast neporazí.
S despektem o Rudé armádě a Židech
V prvním i dalších výsleších ale neskrýval svůj kritický pohled na Rudou armádu. Jeho divize trpí špatnou organizací, vůbec nebyla připravená na válku a hodně velitelů je hloupých, uvedl mimo jiné.
S despektem se vyjádřil také o Židech, jež přirovnal k cikánům - prý také nechtějí pracovat. Židy kritizoval, přestože jeho žena Julie byla Židovka.
V článku, který Spigel na toto téma zveřejnil, ale redaktoři nezmiňují další pasáže výslechu z 18. července, který vedl major německých armádních zpravodajců Watter Holters.
Němec se prominentního zajatce třeba ptá, zda se vzdal dobrovolně, či pod hrozbou násilí. "Zajali mě násilím," odvětí zpovídaný.
Dodal, že se chtěl probojovat z obklíčení ke svým, ale omráčil ho výbuch. Kdyby prý mohl, zastřelil by se.
Němci si byli velmi dobře vědomi, jaký úlovek se jim podařil. Snažili se ho získat na svou stranu a propagandisticky využít. To ale zajatec odmítal. Němci to tedy začali dělat bez jeho vědomí.
Mimo jiné v novinách Pravda, které tiskli v ruštině a házeli z letadel po statisících za nepřátelské linie. Objevilo se v nich také několik Džugašviliho fotografií včetně té, na níž je se dvěma důstojníky wehrmachtu. Snímky tiskli Němci i na letáky pro sovětské vojáky, které je vyzývaly, aby se vzdali stejně jako Stalinův syn. Šlo o součást propagandistické války.
Stalin svým synem Jakovem pohrdal
Vztahy mezi Stalinem a jeho nejstarším synem byly složité. Skutečně osobní pojítko se mezi nimi nikdy nevyvinulo. O dítě z prvního Stalinova manželství s Jekatěrinou Svanidzovou (zemřela roku 1908 na tyfus) se macecha Naděžda Allilujevová a příbuzní starali dobře, avšak od otce se Jašovi, jak mu v rodině říkali, nikdy nedostalo ani uznání, natožpak lásky.
Naopak, Stalin jím otevřeně pohrdal a ponižoval ho. Lásku si sovětský vůdce schovával pro dvě děti z druhého manželství: Světlanu a Vasilije.
Jakov se dokonce pokusil o sebevraždu, ale vystřelená kulka minula srdce a on přežil. Otec se mu za to vysmál. Většinu života pak žil stranou Stalinovy rodiny. Před otcem svým způsobem utekl do manželství.
Jen sedm týdnů poté, co dostudoval dělostřeleckou akademii a stal se důstojníkem, přepadlo nacistické Německo 22. června 1941 Sovětský svaz. Jakov Džugašvili se nechal dobrovolně naverbovat do armády. Otec, jemuž zatelefonoval, mu řekl: "Jdi a bojuj."
Spiegel cituje pasáž z memoárů maršála Georgie Žukova, vítěze bitvy o Berlín, ve které autor popisuje procházku se Stalinem, při níž se ho zeptal na Jakova. Stalin prý dlouho mlčel a pak řekl: "Jakov se ze zajetí nedostane. Fašisti ho zastřelí." Osud jeho syna Stalina trápil, domníval se Žukov.
Smrt v drátech s elektrickým proudem
Popisů scén, při nichž Stalin před svým okolím reagoval na Jakovovo zajetí, existuje řada. Do jaké míry ovšem Jakovovo věznění a poté smrt poznamenaly či dokonce změnily Stalinův vztah k němu, lze jen spekulovat.
Faktem je, že synovu ženu poslal jako manželku "zrádce" do vězení, a když mu po porážce nacismu sovětská vojenská zpráva v Německu poslala telegram, v němž ho informovala o postupu pátrání po Jakovových ostatcích, Stalin se ani nenamáhal odpovědět.
Během svého zajetí prošel Jakov Džugašvili několika vězeními a zajateckými tábory. Byl v Hammelburgu, Norimberku či Lübecku. Tam ho Němci umístili mezi polské důstojníky. Vedení tábora prý předpokládalo, že ho začnou nenávidět.
Stal se ale pravý opak. Poláci mu dokonce ušili holínky a plášť. Dávali mu také část věcí z balíčků od Mezinárodního červeného kříže. Poláci na ně měli nárok, Rusové nikoli. Ruský vězeň strávil dokonce několik dnů v Adlonu. Tento hotel u Braniborské brány v Berlíně patřil tehdy k nejluxusnějším na světě.
Životní příběh Stalinova staršího syna se uzavřel večer 14. dubna 1943 ve zvláštním oddělení koncentráku Sachsenhausen. Existuje několik zčásti se lišících verzí o posledních okamžicích jeho života. Pokud to nebyl jeho dvojník, i takové spekulace existují, skonal Jakov Džugašvili večer u 2,6 metru vysokého elektrického plotu.
Vyšetřovací komise, jejíž zápis je uložen v Národním archivu ve Washingtonu, konstatovala, že vězeň vykročil k plotu a lámanou němčinou pokřikoval na strážného, aby nebyl zbabělec a zastřelil ho.
Rotný Konrad Hafrich se ho snažil uklidnit, avšak podle předpisů na něj vypálil ve chvíli, když přiskočil k plotu a chtěl se ho dotknout. Nebo se ho už dotkl. Kulka zasáhla Džugašviliho do hlavy. Následná pitva ale údajně zjistila, že ho kratičce před výstřelem zabilo vysoké napětí v ostnatém drátě.
Proč se Stalinův syn rozhodl takto ukončit svůj život? Také o tom lze jen a jen spekulovat.
Anebo bylo všechno jinak? Existují i teorie, že Jakov zahynul čestně v boji a Němci za něj vydávali jeho dvojníka.
Nejnovější článek Spiegelu o Stalinovi a jeho synovi vzbudil v Rusku jen vlažnou pozornost. Není divu, na toto téma se už toho napsalo nebo natočilo více než dost.