Finsko se rozhodlo ke vstupu do NATO po ruském vpádu na Ukrajinu

Finsko společně se sousedním Švédskem zachovávalo v rámci Evropy po dlouhá desetiletí vojenskou neutralitu. Dramatický obrat v jejich postoji ovšem přinesla ruská invaze na Ukrajinu 24. února 2021, zvláště u Finska, které s Ruskem sdílí hranici dlouhou téměř 1300 kilometrů a má z minulého století zkušenosti se sovětskou invazí. Obě severské země podaly přihlášku do Severoatlantické aliance v květnu 2022, jako první se členskou zemí NATO stalo loni 4. dubna Finsko. Jeho švédský soused tak učinil začátkem letošního března.

Finsko má s neblahé historické zkušenosti s ruskou nadvládou. Po Finské válce roku 1809 postoupilo Švédsko převážnou část finskojazyčných oblastí ruskému impériu, které na nich vytvořilo autonomní Finské velkoknížectví. Finsko vyhlásilo svoji nezávislost na Rusku po bolševické revoluci v roce 1917. V roce 1939 vpadly do Finska sovětské jednotky a začala takzvaná zimní válka. Konflikt skončil po třech měsících. Pro Finsko znamenal územní ztráty, na rozdíl od Moskvou anektovaných pobaltských republik však zůstalo suverénním státem. Napětí mezi oběma zeměmi vyústilo v letech 1941 až 1944 v další ozbrojený konflikt, takzvanou pokračovací válku, která skončila příměřím.

V rámci smlouvy, podepsané po druhé světové válce v roce 1948, finští vůdci pod tlakem Moskvy souhlasili, že se Finsko nepřipojí k žádnému z politických a ekonomických bloků. Pro tento postoj se vžil termín finlandizace. Důsledkem toho Finsko odmítlo Marshallův plán, který vytvořili Američané na obnovu válkou poničené Evropy, a také se nestalo součástí NATO. Země se nestala jedním ze satelitních států tehdejšího SSSR, ale její zahraniční a obranná politika byla pod dohledem Moskvy. Po pádu SSSR vstoupilo Finsko spolu se Švédskem v roce 1994 do programu NATO Partnerství pro mír (PfP) a stalo se jedním z nejaktivnějších partnerů NATO, účastnilo se misí na Balkáně, v Afghánistánu či Iráku.

Země, která se stala 31. členským státem Severoatlantické aliance, má podle analytiků moderní a kompetentní ozbrojené složky. Na obranu vynakládá čtyři až pět procent svého HDP, alianční závazek je vydávat na obranu dvě procenta HDP. Finsko, které má 5,5 milionu obyvatel, může v případě války povolat až 180.000 bojeschopných vojáků (výcvik ale má přes půl milionu dalších obyvatel), což je v rámci EU výjimečný počet. Běžné počty jsou však mnohem nižší - profesionální armáda má zhruba 3610 vojáků, k tomu je každoročně povoláno na 18.400 mladých Finů (z toho je tisícovka žen-dobrovolnic) k povinné základní službě a stejný počet rezervistů prochází cvičením.

Finská armáda má na dvě stovky tanků Leopard a přes 2000 obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty domácí i zahraniční výroby. Letectvo disponuje 160 bojovými letouny a 20 vrtulníky. Finsko si před třemi roky objednalo jako náhradu svých asi 60 aktivních ale zastaralých letounů F-18 nové americké stroje F-35, první letouny by mohly být dodány do Finska v roce 2026. S arzenálem 700 houfnic, 700 těžkých minometů a 100 raketometů má Finsko podle místního tisku největší dělostřeleckou kapacitu v západní Evropě. Loďstvo pak má kolem 250 bojových plavidel všech druhů.