"Budeme si navždy pamatovat, že to byli vojáci Rudé armády, kteří otevřeli brány Osvětimi řekl izraelský premiér Benjamin Netanjahu v projevu k 75. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora. Ve východní Evropě to neslyší rádi. Na síle zde nabírají hlasy, které nejenže zpochybňují roli osvoboditelů, ale relativizují i zločiny nacistů.
Připomínka nejděsivější genocidy v lidských dějinách obnažila svár okolo výkladu historie druhé světové války. Do sporů mezi některými státy východní Evropy a Ruskem byli ale poprvé zataženi Židé. Památce obětí holocaustu se do Izraele nepřijeli poklonit polský prezident Andrzej Duda a zástupci Litvy, Lotyšska a Estonska. Vysvětlili to nesouhlasem s účastí ruského prezidenta Vladimíra Putina. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dokonce prohlásil, že pouze "Izrael sdílí pohled Ruska na historii".
Pochopení pro nacisty
Když před mnoha desetiletími nechal jugoslávský komunistický vůdce Josip Brož Tito zabetonovat masové hroby ve vyhlazovacím táboře Jasenovac, kde ustašovci vyvraždili desetitisíce Srbů, Židů a Romů, chtěl tím pohřbít neblahou minulost a navždy zakopat nevraživost mezi národy své země. Marně. V Chorvatsku je běžně slyšet názor, že oběti z Jasenovce jsou nadsazeny nebo žádné nebyly. Titův beton tedy prý nemá skrývat zločiny nacismu, ale naopak maskovat lež komunismu.
Ve veřejném prostoru střední a východní Evropy dochází stále častěji k otevřenému velebení nacistů. Jeho autory nejsou jen extremisté, ale leckdy i intelektuálové, a dokonce politici vládní či komunální. Otevřeně tvrdí, že hitlerovci se snažili zachránit Evropu před bolševismem. Nejčerstvější skandál propukl loni v Německu. Spolkové ministerstvo zahraničí vyjádřilo ostrou stížnost na Vasila Maruščince, ukrajinského konzula v Hamburku, který na sociálních sítích obviňoval Židy z rozpoutání druhé světové války, vyzýval k zabíjení antifašistů a na své šedesátiny si nechal vyrobit dort ve tvaru knihy s nápisem Mein Kampf. Ukrajinské ministerstvo zahraničí konzulovi pozastavilo činnost, odvolací soud v Kyjevě však nařídil vyplatit tomuto obdivovateli Adolfa Hitlera ušlou mzdu. Pronacistické názory nejsou na Ukrajině ničím výjimečným. Předseda Ukrajinské nejvyšší rady Andrij Parubij ve vysílání televize ICTV označil v září 2018 Adolfa Hitlera za "největšího demokrata".
Bandera a pochodně
Už v roce 2010 nechal ukrajinský prezident Viktor Juščenko prohlásit "za hrdinu" Stepana Banderu, šéfa nechvalně proslulé OUN (Organizace ukrajinských nacionalisti!), která během druhé světové války i po ní povraždila desetitisíce lidí včetně Čechů a Slováků. Je to tentýž Juščenko, kterého roku 2004 vynesla k moci "oranžová revoluce" podporovaná západními médii i politiky. Evropský parlament sice ve svém usnesení vyjádřil naději, že Kyjev toto rozhodnutí zváží, ale bezvýsledně. Od roku 2018 se narozeniny Stepana Bandery slaví dokonce jako státní svátek. Pamětní a vzpomínkové centrum tohoto nacisty ve Lvově má výšku čtyřpatrového domu a pravidelně se zde scházejí mnohatisícové davy příznivců.
Nový rok v Kyjevě se už tradičně vítá pochodňovým průvodem ve stylu připomínajícím hitlerovské marše. Ukrajina navíc roku 2018 přijala zákon, jenž banderovce postavil na roveň veteránům druhé světové války a zvýšil jim penze. Ač se zákon s ohledem na československé oběti týká také Česka, ministr zahraničí Tomáš Petříček na něm nevidí nic špatného. "Jde o vnitřní záležitost z dávno minulé doby - složité stránky dějin si každá země musí SAMA vyřešit," napsal na Twitteru.
Izraeli to ovšem lhostejné není. Joel Lion, jeho velvyslanec v Kyjevě, požádal ukrajinský parlament o odnětí titulu "hrdinů" osobám, jež spolupracovaly s hitlerovci a nesou vinu za masakry Židů. Společně s polským velvyslancem Bartoszem Cichockim zaslali dopis, v němž vyjádřili nesouhlas s oslavami pachatelů etnických čistek. Jmenován byl konkrétně i Stepan Bandera. Ukrajinský velvyslanec ale reagoval podobně jako Petříček: glorifikace uvedených osob je podle něho "vnitřní záležitostí ukrajinské politiky" a protesty Izraele označil za "kontraproduktivní".
Hrdinný esesman
Duch nacismu obchází také v pobaltských republikách - Litvě, Estonsku a Lotyšsku -, kde němečtí osnovatelé genocidy Židů našli za druhé světové války tisíce ochotných spolupracovníků. Ačkoli v Litvě platí zákaz nacistické i sovětské symboliky, tamní soud roku 2010 povolil veřejné zobrazování hákových křížů, prý kvůli ohledu na "národní dědictví". Loni se k tomu přidal zákon na "ochranu spotřebitele" zakazující prodej zboží, jež "zkresluje historická fakta Litvy, zpochybňuje historii, nezávislost, územní celistvost nebo ústavní pořádek Litvy". To vše vyvolalo obavy židovských organizací, podle nichž Litva zametá vraždy židovských občanů svými občany pod koberec, a ještě je oceňuje.
V estonském městě Musila odhalili v červnu 2018 pamětní desku svému krajanu, důstojníkovi Waffen SS Alfonsi Rebanemu. Navzdory četným protestům je tam dodnes. Nejmasovější veřejnou přehlídkou nacismu, a to nejen ve východní Evropě, je ale každoroční pochod veteránů lotyšských SS. Od roku 1990 se koná vždy 16. března v hlavním městě Rize. Lotyšské legie SS měly za války na 150 tisíc členů a tvořily největší jednotku svého druhu ve východní Evropě. K rozsáhlým pogromům zde docházelo ještě před německou okupací, kterou však nezřídka v této zemi označují jako osvobození. Po vstupu země do EU roku 2004 vzali ctitelé nacismu alespoň symbolicky zpátečku: na pravidelné srazy stárnoucích esesáků a nemalého zástupu jejich fandů už nechodí přímo aktivní ministři vlády. V září 2019 však lotyšský ministr obrany Artis Pabriks na adresu "svých" SS prohlásil, že jsou "chloubou lotyšského národa a státu".
Nacismus zažívá obrození i v kultuře. Během divadelní sezóny 2015 se v Lotyšku, které v té době předsedalo EU, hrál muzikál Cukurs, Herberts Cukurs. Jak už kompozice názvu napovídá, jde o bondovku s výjimečným hrdinou. Protagonistou je důstojník lotyšských SS, historiky přezdívaný "řezník z Rigy" nebo "vrah lotyšských Židů". Herberts Cukurs se po německé okupaci podílel na vypalování rižských synagog a spoluorganizoval hromadné vraždy Židů v rižském ghettu. Loni ale lotyšský generální prokurátor Monvid Zelč přišel s prohlášením, že Cukursova vina není prokázána a jeho úloha v likvidačním komandu není jasná - prý mohl být pouze řidičem. Cukurs po válce utekl do Jižní Ameriky, kde se skrýval, v roce 1965 ho ale v Montevideu vypátrali a zlikvidovali agenti izraelského Mossadu.
Mše za masového vraha
Démon nacismu je silný také v již zmíněném Chorvatsku, které nyní předsedá Evropské unii. V městě Jasenovac, kde byl největší vyhlazovací koncentrační tábor jihovýchodní Evropy, v listopadu 2016 slavnostně odhalili desku s nápisem "Za dom spremni" (Pro vlast připraveni), což bylo heslo chorvatských nacistů (ustašovců) za druhé světové války. Kritici upozorňovali, že jde o totéž, jako kdyby v Mauthausenu pověsili ceduli s heslem Sieg Heil. Marija Mačkovič, starostka obce Jasenovac z pravicové strany HDZ (Hrvatska demokratska zajednica), vysvětlila, že "nemohla instalaci desky zabránit, protože šlo o soukromou, nikoli státní akci". Jak ale dodala, "na skutečnosti, že se odhalení desky sama zúčastnila, nevidí nic pohoršujícího". Navíc tento nápis má ve znaku chorvatská domobrana (HOS), jejíž logo schválilo ministerstvo vnitra, takže je vlastně vše v pořádku.
Heslo "Za dom spremni" viselo v Jasenovci rok. Během té doby chorvatský zemský rabín Benjamin Kraus odmítl účast na pietním obřadu v pamětním centru Jasenovce slovy, že "tento den raději strávím s lidmi, kteří si obětí války váží doopravdy". Tedy ne se státními úředníky. Nápis byl nakonec odstraněn.
V Chorvatsku byly za třicet let jeho nezávislosti zlikvidovány tisíce politicky nežádoucích pomníků z války. Paradoxně až roku 2017 bylo v hlavním městě Záhřebu přejmenováno náměstí Josipa Brože Tita, tvůrce poválečné socialistické Jugoslávie. Společně s Titem se rozhořel spor o jméno nedaleké ulice T. G. Masaryka. Zakladatel československé státnosti nevyhovuje chorvatské pravici, je na místní poměry asi moc "levý". Masarykova ulice přes úsilí místních nacionalistů nakonec zůstala. Ve stejném městě, v bazilice Srdce Ježíšovo, se ale loni v prosinci konala zvláštní bohoslužba - mše k šedesátému výročí úmrtí Anteho Paveliče, poglavnika neboli vůdce ustašovského hnutí a nacistického loutkového státu za druhé světové války.
Extinction holocaust
V loňském průzkumu americké organizace Anti-Defamation League (ADL), provedeném ve 14 evropských zemích, vyjádřila čtvrtina respondentů antisemitské názory - nejvíce v Polsku (48 procent) a na Ukrajině (46 procent). Nevyhýbají se ale ani Západu. Vyvraždění šesti milionů Židů označil za "skoro běžnou událost v historii" například Brit Roger Hallam, zakladatel ekologického hnutí Extinction Rebellion. Za svá slova pro deník Die Zeit se později omluvil s tím, že byla vytržena z kontextu, hned ale srovnal holocaust s vypouštěním škodlivin do ovzduší. "Děje se to před otevřenýma očima znovu a ve větším rozsahu. Sever pumpuje smrtelné množství C02 do atmosféry a současně vztyčuje ještě větší bariéry pro imigraci, přičemž mění celé oblasti světa v zóny smrti. Je to genocida."
