Konflikt mezi USA a Íránem je nyní podle experta na Blízký východ Matěje Denka z Asociace pro mezinárodní otázky ve fázi "win-win", tedy vítězství na obou stranách. Otevřený útok je tak velmi nepravděpodobný. Vojenským možnostem USA se Írán nemůže rovnat a podle Denka směřují obě země ke společnému jednání.
Jaká byla skutečná motivace útoku USA na generála Kásema Solejmáního?
Mám pocit, že byl motivován spíše postavením Ameriky než tím, že by se dělo něco významného na Blízkém východě. Samozřejmě situace tam eskalovala, ale nebylo to poprvé. Donald Trump se snaží o stažení z oblasti Blízkého východu. Pouze se chtěl stáhnout vítězně. Šlo mu o velké gesto a o to, dostat Íránce k jednacímu stolu. Když s nimi teď podepíše dohodu, bude moci před domácím publikem říct: Ano, ale já jsem je dotlačil ke stolu po zabití generála a je to moje vítězství. Letos USA čekají prezidentské volby, takže to celé samozřejmě není náhoda. Útok na postavu takové vážnosti a důležitosti, jako byl generál Solejmání, byl šok úplně pro všechny, to si nikdo nedokázal představit.
Kdo tedy byl generál Kásem Solejmání?
Byl to velitel jednotek Kuds, íránských revolučních gard, které údajně mají celkem přes sto tisíc mužů. Jeho pozice byla velmi významná. Solejmání byl tím, kdo určoval íránskou zahraniční a bezpečnostní politiku v regionu Blízkého východu. Zároveň byl v určitých kruzích v Íránu velice oblíbený. Představoval mediální postavu a byl tváří íránských gard a íránského vlivu na Blízkém východě. Měl navíc blízké vztahy se syrským prezidentem Bašárem al-Asadem, který je íránským spojencem. Dobré pracovní vztahy měl také s tureckým hlavním špionem a se šéfem Kremlu Vladimirem Putinem.
Generál se ocitl na seznamu teroristů už v roce 2006. Proč se k jeho odstranění neodhodlal některý z bývalých prezidentů?
Ano, určitě tam figuroval, ale to mluvíme o americkém seznamu. Evropská unie má jiný seznam. Zařadit někoho na seznam teroristů je z velké části politický akt. Útok na Solejmáního zvažovali dva předchozí američtí prezidenti, ale oba dva od toho ustoupili, neboť se obávali íránské odvety. Navíc je třeba si uvědomit, že zabití Solejmáního vlastně nemusí reálně nic moc znamenat - íránský režim i gardy budou stále stejné a generálův nástupce Esmáíl Káaní mu byl po boku desítky let.
Lze v tuto chvíli čekat ze strany Íránu další odvetu? Jak by mohla vypadat?
Íránské vedení samozřejmě volá po pomstě, gardy jsou údajně připraveny zaútočit. Mírní je však duchovní vůdce Chameneí, který si něco takového nepřeje. Když po smrti generála zasedla bezpečnostní rada státu, předsedal jí, což není obvyklé. V rámci své mise měl zajistit, aby odpověď byla přiměřená. Útok, který v noci na středu proběhl, přesně ukázal, že tomu tak bylo. Říká se, že se to Íráncům nepovedlo, protože nezahynul žádný Američan. Já si však myslím, že právě proto se jim to povedlo. To byl jejich cíl, zaútočit, odpovědět a neeskalovat.
To znamená, že se Írán nechce dostat do válečného konfliktu?
Rozhodně to není jejich cíl, protože by Írán táhl za kratší konec. Má sice nezanedbatelnou armádu, ale s vojenskými možnostmi USA se nemůže rovnat. To ovšem neznamená, že by to pro Američany bylo snadné. Írán je obrovská země, není možné ji okupovat, bylo by to pro ně krvavější než Irák. V tuto chvíli je to vítězství pro obě strany. Trump zlikvidoval generála Solejmáního, k čemuž se neodhodlal nikdo z jeho předchůdců. Íránci na to reagovali a USA už ne, takže poslední slovo bylo na straně Íránu. Země mají nakročeno ke společnému jednání.
Jak se útok promítne do americko-iráckých vztahů?
Irák je jedno z nejkomplikovanějších teritorií na světě. První reakce byla, že Američané musejí odejít. V Iráku jsou tři etnicko-religiózní skupiny, šíité, sunnité a sunničtí Kurdové. Každá z nich má úplně jiné vztahy a jiný postoj. Šíité jsou spojenci Íránu, ale také ne všichni. Zároveň ale Američané poskytují irácké armádě zpravodajské informace, aby nepovstal Islámský stát. Toho se šíité bojí. Sunnité nechtějí, aby Američané odešli, protože se bojí šíitů, kteří je diskriminují. Američany ale nemají rádi. Kurdové se také bojí, že po odchodu amerických vojáků povstane Islámský stát. Irák má navíc pouze provizorní vládu.
A co ostatní státy Blízkého východu? Mohou využít zabití generála jako záminku k útoku na Izrael, který je spojenec pro USA?
V současné chvíli se nic velkého nestane. Izrael má samozřejmě neustálé potyčky, ale asi nedojde k ničemu mimořádnému. Írán do toho určitě nechce zaplést nějakou další zemi. Už jenom to, že by měl stát proti USA, mu stačí. Arabské státy, které byly tradičně proti Íránu, teď paradoxně lobbují v USA za to, aby se neeskalovalo. Znamenalo by to problém i pro ně, narušilo by to už tak podlomenou bezpečnost.
