Nejistá budoucnost
Krvavá, nikoli šťastná planeta. Co lze čekat od roku 2016

Zdá se, že svět se během letoška stal opět o něco nebezpečnějším a chaotičtějším místem. Co lze čekat od roku 2016?

Zdeptaná Angela Merkelová přichází hledat útěchu ke svému choti: "Tak mi volal Trump..." Manžel vzhlédne od novin. "A co chtěl?" Merkelová, prsty spojené do tradičního kosočtverce, kroutí hlavou. "Po inauguraci chce na Balkáně postavit zeď proti muslimům a na Sýrii shodit atomovku. A říká, že jsem stará šereda. Já už takhle dál nemůžu, Joachime."

Tak zlé to snad nebude. I když, kdoví... Budou mít Američané dost rozumu, aby nezvolili Donalda Trumpa prezidentem? Vydrží Angela Merkelová v úřadě německé kancléřky? Bude pokračovat uprchlická krize? Jaký vývoj lze čekat v Sýrii a jiných válkou zmítaných státech světa?

Evropa na rozcestí

Starý kontinent zažívá nelehké časy. Sotva se Evropská unie začala vyhrabávat z ekonomické krize, musí se vypořádávat s krizí uprchlickou. Bude to právě příští rok, který ukáže, zda jsou státy osmadvacítky stále schopné společné akce a jestli vydrží schengenský prostor. Aby Řecko dostálo své roli koule u nohy, možná ho budou chtít ze "schengenu" vyhodit. Anebo zase z eurozóny. Z něčeho ale určitě.

Stejně jako letos budou zraky mnohých upřeny na Angelu Merkelovou. Osobnost roku 2015 podle časopisu Time rozděluje nejen německou veřejnost. "Mutti" slíbila, že počet uprchlíků mířících do Evropy sníží, odmítá ale stanovení jejich maximálního počtu. Její spolustraníci ji minulý týden na sjezdu CDU oblažili svou podporou, nadále ale bude pod tlakem sesterské CSU a euroskeptické strany Alternativa pro Německo (AfD).

Pokud se Brusel ještě pokusí přimět členské státy k přerozdělení nějakých utečenců, narazí na Polsko. Země bude pod vedením Beaty Szydłové neústupným vůdcem odbojných zemí. Varšavskou amazonku si bude muset předcházet David Cameron, který vyjednává lepší podmínky britského členství v EU. Chce omezit sociální dávky cizincům, což se Polákům nelíbí. K referendu o setrvání v Unii by Britové mohli jít už za několik měsíců.

Londýňané mezitím vyberou nástupce rozčepýřeného starosty Johnsona. Na Slovensku, v Irsku, Litvě či Rumunsku si zase zvolí nové poslance a třeba v Rakousku nového prezidenta, nástupce oblíbeného Heinze Fischera. K urnám se půjde i v Rusku, bude třeba potvrdit obsazení dumy Putinovými lidmi. Vidíme to na pěkných 60 procent pro Jednotné Rusko a předem gratulujeme.

Vládce Kremlu o sobě jistě bude dávat vědět často. Ať už frajerskými kousky, nebo mocenskými choutkami. Uvidíme, jestli si opět nebude chtít zaanektovat. Ruská touha cpát se na jihozápad je nehynoucí. Zatímco loni si Moskva vzala na mušku Ukrajinu, nyní se její pozornost obrátila k Sýrii. Totéž učinila i média, jejichž zájem pravidelně přesedá z tématu na téma.

Blízký východ: sud s prachem

Po sestřelení ruského letounu Turky se ve světovém tisku objevily více či méně hysterické úvahy o možnosti třetí světové války. Věřme, že nic takového nenastane. Situace v Sýrii je ale skutečně vážná. Pět let trvající občansko-náboženská válka, do níž jsou zapojeny regionální i světové mocnosti, je vše jen ne přehledná. Zájmy jednotlivých aktérů se kříží, Turci, byť členové NATO, hrají své vlastní hry... Jak dlouho vydrží Bašár Asad a jak tohle všechno skončí? Málokdo si troufne něco předpovídat. Do toho všeho hrdlořezové z Islámského státu. Pomatenci hlásící se k tomuto spolku sexuálně frustrovaných osob mohou udeřit kdekoli po světě.

Dusno bude nadále v jižnější části Levanty. Izraelsko-palestinský mírový proces trčí na mrtvém bodě, místo usmiřování dochází k násilnostem. Po zářijové eskalaci se sice situace poměrně uklidnila a zvěsti o třetí intifádě se dosud nenaplnily, nikde ale není psáno, že se věci nemohou vymknout z ruky.

Ve stínu syrské války je konflikt mezi jemenskou vládou podporovanou Saúdy a šíitskými povstalci, jejichž spojencem je Írán. Výsledek mírových jednání, jež se konala minulý týden ve Švýcarsku, byl znám až po uzávěrce TÝDNE. Jisté je jedno - náboženské spory po vzoru červenočapkářů a modročapkářů ze seriálu Červený trpaslík jsou stále aktuální. Bohužel s tragickými důsledky pro obyčejné lidi.

USA hledají superstar

Nad Jemenem se zase čas od času proletí nějaký ten americký dron, aby zabil vyhlédnutého kajdistu a pár lidí okolo. Když už se musí zabíjet, Barack Obama to chce dělat "lidsky", má přece Nobelovu cenu za mír. Aby ji zpětně obhájil, padá si do náruče s dlouholetými nepřáteli Íránem a Kubou. Tam dokonce možná poletí. Zanechá po sobě v posledním roce vlády ještě nějaké další dědictví? Studentské výměny se Severní Koreou?

Boj o to, kdo se stane Obamovým nástupcem, brzy nabere plné obrátky. Spíše tedy mezi republikány, demokratka Hillary Clintonová je pořád v klidu. V únoru se roztočí kolotoč primárek stranickým shromážděním (caucusem) v Iowě. Pak přijde na řadu New Hampshire. V prvním státě se dávají největší šance Tedu Cruzovi, což je jakýsi "Trump light", v tom druhém je situace otevřená. Donald Trump sice vede v celonárodních průzkumech, to ale nemusí v primárkách mnoho znamenat. Analytici nevylučují, že republikáni do červnového nominačního sjezdu nedokážou vybrat jasného kandidáta.

Afrika stranou zájmu

Zatímco v USA lze čekat změny, na černém kontinentu patrně zůstane vše při starém. Džibutsko zřejmě bude pronikat na titulní strany světových deníků stejně často jako dosud, pokračovat budou boje v Somálsku, Súdánu nebo Středoafrické republice. Vraždit bude nadále nigerijská sekta Boko Haram, znepokojivá zůstává po neúspěšném puči situace v Burundi. V klidnějších koutech světadílu snad bude příležitost pro nenápadný pokrok.

Asie: boj o vliv

I po skončení hlavní bojové mise západních sil pokračují boje v Afghánistánu. Talibanu navíc přicházejí dělat konkurenci bojovníci Islámského státu. Totéž platí pro severozápadní Pákistán. I tady budou nebe nadále křižovat americké drony.

Indický premiér Módí příští rok přijede do Pákistánu na summit Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci (SAARC). Vztahy mezi oběma zeměmi, které se spolu sváří o Kašmír, zůstávají problematické. Módí je však uprostřed diplomatické ofenzivy, která má zvýraznit pozici Indie ve světě. Ruku v ruce s tím jde plánovaná modernizace země, na níž se mají podstatně podílet Japonci. Módí si dobře rozumí s japonským protějškem Abém a prohlubující se spolupráce obou zemí by mohla být protiváhou k mocenským ambicím Číny. Tokio a Peking zůstávají na kordy kvůli ostrovům ve Východočínském moři.

Antarktida: zatím ušetřena

Tučňáci se nemusejí bát, alespoň tady snad bude klid. Nanejvýš kvůli lidem roztaje nějaký ten led. V ohrožení jsou ledovce v západní části kontinentu. Záležet bude do budoucna na dodržování klimatické dohody uzavřené v Paříži.

Tolik k opatrnému výhledu. Připomeňme také, že příští rok bude zvolen nový generální tajemník OSN. Jihokorejec Pan Ki-mun skončí po deseti letech. Očekává se, že nástupcem by mohl být Východoevropan, náš region je podle nepsaných pravidel na řadě. Zálusk si dělají především Slováci. Možná k tomu ale nedojde. Vždyť bulharská věštkyně Baba Vanga prorokovala, že Evropa tak, jak ji známe, přestane v roce 2016 existovat.